Nesehnal jsem žádného parťáka, a tak jsem váhal, jestli na
koncert Pražskýho výběru vůbec vyrazit. Kromě toho jsem se chystal (nijak
nadšeně) na hospodu s ostatními doktorandy, která se ukázala být ve stejný
den. Nakonec jsem po tátově radě dal přednost Výběru. Dobrá volba! Spolu
s v síle se navrátivším Blazem a Brichtovym Arakain Memorialem
nejlepší koncert roku. Zvlášť první půlku jsem si užil, druhá byla taky super,
ale docházela energii. Roztančila mě veselá Pražákům těm je tu hej i snová
Kámen ve zdi sebou hýb a spousta dalších. Někdo si klidně moh říct „Ten chlápek
tancuje fakt šíleně, kousla ho snad tarantule, nebo co?“ Nejen Kocáb J Ten překvapil snad
nejpříjemnějc, dělal dobrou šou a hlavně to zvládnul i po těch letech slušně uzpívat.
Kytaristi super, sóla skvělý. Do toho se občas po pódiu prošla směšná postava Starýho
Ropotáma s rumbakoulema nebo divnej tlusťoch jen ve vestě a náhrdelníku
(snad jejich první manažer J).
Zarecitovat si s Kocábem a další Lynchovskou postavičkou (resp. starym
spolupracovníkem) během Pražáků „Já rád disko, disko disko, disko disko‑o“
bylo k nezaplacení. Prostě super.
Říkal jsem si, jaká je škoda, že nevim o místech, kde by se
dalo tančit na hudbu, co má rád. Pak jsem si uvědomil, že bych tam vlastně
neměl s kym chodit J
Stejně by to asi bylo fajn, na poslední magneťákový party jsem si skvěle
zatančil na Just cant get enough a myslim, že to i dobře zapůsobilo. Na hudbu,
co nemám rád (většina hudby J)
toho schopnej nejsem. Minimálně na konzerty bych měl chodit častějc, dobrej
pohybovej relax a často i zážitek.
