Ještě je noc, nebo už zase den?
Otevřu oči a přemejšlim, kde to vlastně jsem.
A jsem tu sám, nebo i s některou z žen?
Možná i s jejim psem...
Je to tak, už ztrácim se v tom nad míru,
v záplavě paralelních vesmírů,
že každej retard si může vybrat jeden na míru.
Mě na neštěstí hlídá tygr z papíru.
A tak jsem tu s nima
s kruhama pod očima
a otazníka v nich.
Přemítám, kterej smrtelnej hřích
jsem v týhle díře provést stih,
aby sám Charón převozník,
vzal mě s all inclusive
a zdarma.
Za vodou ale neni sranda.
Scházívá se tam divná banda:
Vlasatej chlápek - něčí syn
s Rakušanem, co pouštěl plyn.
Uměj vysvětlit bez váhání,
jak udržet si dobrý spaní,
ale neusnout při kázání
nebo v hospodě.
Maj prostě recept jak bejt v pohodě
a argumenty na vodě.
Tak se radši svěřim náhodě,
naskočim do lodě
a volám: Charóne!
Vesluje, jak když bičem práská.
Není to láska,
jen jsem mu slíbil práska.
Slastně se tláská
a z pusy mu pění.
Převoznická cháska
prej feťáci jsou z přesvědčení.
I když má kašel
a čekaj ho v práci,
srdnatě fouká
až se mi v kouři ztrácí.
Sám radši koukám,
abych se našel.
Nerad bych vstoupil do stejný kaše...
Kolikrát mezi nebem a zemí
se člověk snadno ztratí v snění.
I když opravdový porozumění,
nenajdeš v hrobě
ani knize Jehovově.
Běda,
prej ani dealer mi ho nedá!
Tak nezbejvá než hledat.
V lásce, zlobě,
v první i druhý osobě.
Jen nebrat si to osobně
