Vojna a děvky

"Jak dlouho byl vlastně pryč?"

"Asi půl roku." 

"Docela to utíká, když můžeš chodit ven, sedět u počítače a... všechny ty ostatní věci, co děláme. Chudák. A to se hned vrací, jo?"

"Až za dva týdny, ale má na práci i další věci, Pavle. Rodina a tak."

"Stejně je to na hovno. Ne, že bych byl zrovna fanda ručníkářů, ale tim spíš bych s nima nechtěl trávit čas."

"To mi povídej, ale nemusíme mu to hned zkraje připomínat."

"Ok, tak něco veselejšího. Myslíš, že se vrátí celej?"

"Jako jestli nás bude na letišti čekat Terry Fox?"

"Přijít o nohu už by byla celkem smůla. Stačil by třeba utrhnutej prst, nebo vyražený oko. Pobyt mezi retardama je celkem rizikovej."

"Překvapilo by mě to."

"A co aspoň rozežraná nosní přepážka nebo zuby? Třeba objevili drogový doupě."
"Nejsou v Afghánistánu a i kdyby byli, opium ani heroin se většinou nešňupou, pokud vim."
"Chci to moc, chci to moc, chci to moc do žíly!" Zahlaholil Pavel. Patrik za volantem jen uznale pokýval.

V letištní hale bylo k radosti stovek postávajících příjemné teplo. Čekaly na odbavení, sledovaly příletovou tabuli, u záchodků se vytvořila malá fronta. Patrik věděl, že se nezdrží dlouho a líbil se mu snad desítky metrů vzdálený strop, obavami z otravných davů se proto příliš nezabýval.

"Létání je prej snad nejbezpečnější doprava, ale stejně by mi to bylo nepříjemný." Zamyslel se Pavel. "Nevíš, co je pilot zač, ani jestli technici zkontrolovali, co měli. Prostě se mi nelíbí představa, že svěřuju svuj život do rukou cizím lidem."

"Auto jsem neprohlížel kdo ví jak dlouho, řídim příšerně a přitom se se mnou jezdit nebojíš. Možná jen nemáš rád neznámý/nový věci."

"Lidi si zvyknou na všechno a tak málo se toho využívá.." Patrik uhnul očima a zakroutil hlavou.

"Měli jsme si udělat uvítací ceduli." Začal znovu Pavel. "Ať si nás všimne."

"No jestli mu bude chybět hnáta, tak si snad všimnem my." Reagoval Patrik.

"Abysme toho ještě nelitovali.."

"Sice věřim, že si Mirek přiveze spíš šrámy na duši než chybějící nohu, ale mohl by mít uniformu, vlaječku nebo jinej znak stádní příslušnosti."

"Jó no." Uznal Pavel.

Patrik nebyl daleko od pravdy. Mirek měl nejen maskáče s vlaječkou, ale i vyholenou hlavu. Patrik mu zamával, i když to nebylo třeba. Všiml si jich možná ještě dříve než oni jeho. Svižně se k Pavlovi s Patrikem blížil.

"Nazdar kluci, rád vás vidim." Mirek oba kamarády objal a trochu nadzvedl. 

"Nech si to alfování do pouště, gumo." Naoko se bránil Patrik.

"Jak bylo?" Ptal se Pavel ponuře.

"Hele, zvykneš si na leccos." Zasmál se Mirek. Pavel nasměroval ukazováčky směrem k Patrikovi.

"Vlastně bych radši slyšel, jak se máte vy. Příležitostí k vyprávění vlastních historek ještě budu mít spoustu."

"Chápu." Pousmál se Patrik.

Shadow se od Mirkova odjezdu nezměnil. Šero, pastelové obrazy, fotbálek a na popelníku nedopalky jointů. Nehulil, ale líbilo se mu tu. Občas si potřeboval dát reset a tady se nad tím nikdo nepohoršoval. Když Pavel natahoval jeden z prvních prásků, zeptal se Mirek: "Pořád s tim listim obchoduješ?"
"Kdybys byl co k čemu, přivez bys nějaký makovice a mohl bych přesedlat."
"Takže si ani nehledáš něco pořádnýho?"
"Každej neni tak pořádkumilovnej." Procedil Pavel.
"Nic si z toho nedělej, taky občas dostanu podobnou otázku." Vložil se Patrik.
"Počkej, seš přece programátor. To se s pouličnim prodejem hulení snad nedá srovnávat." Nezdálo se Mirkovi.
"Programátor na volný noze. Mám jinej režim než většina a pro někoho z toho vyplývá, že nemůžu dělat nic pořádnýho."
"Lidi zmrdi. A abych se ještě vrátil k mojí kariéře, kromě hulení občas udělám nějakej kšeftík a nedávno mě napadnul zajímavej podnikatelskej záměr." Navnadil Pavel obecenstvo.

Patrik sice byl zvědavý, ale Pavlův úvod v něm zároveň vyvolal určitté obavy a pokud mohl soudit z Mirkova obličeje, nebyl sám.
"Nedávno jsem zaslech, kolik máma platí za úklid hrobu. Tři kila za měsíc. Neni to tak moc, ale jak dlouho trvá uklidit hrob?! Půl hodiny maximálně." Odpověděl si. "A teď si představ, že se staráš třeba o polovinu hřbitova."
"Jak to chceš zařídit?" Ptal se Patrik. Mirka obavy stále neopustily, a tak se raději zhluboka napil.
"Myslim, že je jasný, že uklízet zvládnu líp než nějaká bába, který se z toho hřbitova sotva vyplatí chodit domu. A hlavně si vyberu správnou cílovou skupinu."
"Napětím nedýchám." Řekl Mirek.
"Vlastně jsou to tvoji spojenci . Maj dost peněz, takže jim pár stovek chybět nebude a praktikujou dost podivnou věc."
"Nerad prodlužuju napětí, ale neni to mikrofón Pájo." Ozval se Patrik.
"S kym já to tady sedim.." Zabědoval Mirek. Předčasně, jak se brzy ukázalo. Pavel si ještě jednou nátahl, poslal šlást Patrikovi a pokračoval.

"Pokládaj na hroby kamínky. Většinou oblázky, ale viděl jsem tam i štěrk. Nejenže bych mohl mít připravený fakt pěkný šutry, aby ostatní židáci záviděli, ale taky bych mohl zajistit, že kameny zůstanou tam kde maj.."
"Rozumim správně, že chceš vybírat výpalný?" Divil se Mirek, zatímco se Patrik plácal do kolen.
"No skoro, akorát, že za vybírání výpalnýho tě můžou zavřít a já bych jen zajistil, aby nespadnul kamínek."
"V takových chvílích je dobré mít po ruce kapesník." Prohlásil Patrik a utřel si slzy.

"Když sloužim tý vlasti, tak by někdo taky mohl posloužit mě, co myslíte?" Narušil Mirek uvolněnou atmosféru.
"Nevim jak jsi to myslel, ale každopádně to znělo dost teple." Reagoval Pavel.
"Ty seš vůl, prostě bych zavolal nějakou kurvu."
"Hmm, co se nad tím zamyslet až za chvilku?" Zeptal se Patrik a položil na stůl několik modrých tabletek s vyraženým logem Mercedesu.
"Co je to za svinstvo?"
"Jen se nedělej, pouštní kryso, nějakou dobu už se známe."
"Kámo radši to schovej, už v sobě mám pár piv a v tý poušti mi dost možná budou dělat testy."
"Nesympatizuji, ale chápu. Nebudu tě pokoušet."
"'Ale nechci vám kazit srandu, klidně si dejte."
"Určitě? Je to tvoje party, můžeme se omezit." Ujisťoval se Patrik. Pavel se tvářil kysele.
"Jasně, třeba s váma konečně bude sranda. A když už mluvíme o legraci. Co ta má? Vyrazíme někam?"
"Dej nám chvíli a ne nebude odpověď." Pousmál se Pavel.

Kluci se brzy ptali, s kým se na misi zpřátelil, jestli jsou na blízkym východě bordely i z čeho se skládá vojenský jídelníček. Kladli víc otázek než si mohl zapamatovat, ale zároveň ho příliš nepouštěli ke slovu. Alespoň se mohl věnovat pivu a sledovat přitom jejich nepřirozeně spokojené výrazy.

Malá ručička masivních hodin na stěně klubu se dotýkala dvojky a pondělní noc se blížila ke konci. "Co ty děvky, kámo?" Připomněl Patrik Mirkovi. "Nejvyšší čas." Souhlasil Mirek.
"Mrdejte na to, dyť je tu prdel a ty holky už za sebou budou mít celou směnu..."
"Taky by ses mohl občas přizpůsobit, je to Mirkův večer." Okřiknul Pavla Patrik a vysloužil si za to poplácání po zádech.

"Uvidíme, co nám poradí strejda google. " Plánovali cestou do Patrikova bytu. Záhy se ukázalo, že v pondělí neponocují ani prostitutky. Hledání vhodných kandidátek se táhlo, Mirek začínal být nevrlý a Patrik jeho pobízení nenesl dobře.

"Ser na to, stejně už je tuhej." Namířil Pavel prst na Mirka zhrouceného na gauči.
"To jsme prokoučovali." Uznal Patrik.
"Dyť to byl příjemnej večer a ranní shánění děvek stejně byla píčovina už od začátku."
"Mirek je tu na pár dní a přijde mi pochopitelný, že si chtěl užít i v tomhle směru. Tenhle večer se k tomu hodil rozhodně víc než návštěva u rodičů..."
"Teď už je to jedno. Pojď se radši sjet."
"Hmm, asi jo." Musel Patrik uznat znovu.

Patrikovu rezignaci brzy nahradila touha splnit kamarádovo přání. Vytáčel i čísla s podezřele neprůkaznými fotografiemi. Přesto se nemohl dovolat, čehož Pavel hodlal využít.
"Je ožralej a spí, kašli na to."
"Bude to příjemný probuzení. Splní si co chtěl a ještě bude mít radost, jaký má skvělý kámoše."
"Seš sjetej kámo..."
"Tim spíš pro něj chci to nejlepší."

"Dobrý večer, co pro vás mohu udělat?" Ozvalo se z reproduktoru.
"Dobrý večer, rád bych si objednal slečnu do Vladislavovy ulice. Rád bych, aby něžně vzbudila spícího kamaráda a co nejlépe se o něj postarala, je to možné?"
"Jistě, během 40 minut může být u Vás."
"Budeme se těšit." Patrik položil telefon a začínal být nervózní.

Původní přesvědčení o skvělém nápadu se rychle rozplývalo. "Koho si to pustim do domu? Bude se Mirkovi vůbec chtít? Zasraný drogy."
"Sice si pořád myslim, že to nebyl dobrej nápad, ale neni důvod se stresovat. V nejhoršim jsi vyhodil trochu peněz. Duši stejně nemáš, svině zrzavá." Uklidňoval Pavel.

Se zazvoněním zvonku získala Patrikova nervozita na síle. Pokoušel se jí ignorovat a rychlým krokem seběhl ze schodů. Za dveřmi čekala slečna s doprovodem. Podsaditý muž potvrdil cenu a ohlásil čas, kdy si slečnu vyzvedne. Slečna měla veselý, ale nijak zvlášť pohledný obličej a volné šaty. Patrik se obával, že jsou volné milosrdně. Vycouvat už nepřicházelo v úvahu, a tak raději doufal.

"Jarka" představila se a chtěla vědět, co přesně s ní Patrik zamýšlí. Plán Jarku pobavil a veselá nálada ji neopouštěla ani když si ji Pavel podezřívavě měřil očima. Dokonce pochválila hulení ležící na stole, se slovy, že na takovýhle party už dlouho nebyla.

"To je ten námořník?" Ukázala na Mirka, který spal na gauči. "Vlastně je to voják." Opravil ji Pavel. "Urostlej je pěkně, snad se i probudí." Rozchechtala se. "Mám začít? Chcete koukat?" Pokračovala žoviálně. "To je v pohodě, jen si vezmem trochu zeleně a utáboříme se vedle." Odpověděl Patrik.

Kluci se přesunuli do vedlejšího pokoje a kromě vyjádření nejistoty a naděje, že vše vyjde podle plánu příliš nemluvili. Naděje byla brzy posílena vrzáním a nárazy, které se ozývaly zpoza dveří. Pochyby se rozplynuly a pauzy mezi foukáním dýmu z okna naplnilo očekávání Mirkova vděku.

Ve dveřích se objevila Jarka - zabalená do deky. Ptala se, kde najde sprchu. Mirek se neobjevoval, asi dal přednost spánku. Za chvíli byla zpět.
"Tak co kluci? Mám jet domů, nebo si mě tu ještě necháte? Času máte dost."
"To si ještě rozmyslíme. Dáš si?" Patrik nabídnul jointa a Jarka s díky přijala. Párkrát si natáhla a poslala kuřivo opačným směrem. Když se joint dostal k Pavlovi, jen obrátil dlaně ke stropu. "Mám dost."

Patrik proto znovu nabídnul Jarce. "Koukáš se na mě jako by mě čekalo ještě alespoň jedno číslo." Popichovala ho. Nijak zvlášť se mu nelíbila, ale extáze ho sváděla k dotykům a něco mu říkalo, že by to měl  udělat. "Možná." Pousmál se.

"Je tu určitá služba, o kterou bych měl zájem s jistotou a okamžitě." Zapojil se Pavel.
"Co to bude, velkej kluku?" Přistoupila k němu Jarka a laškovně ho pohladila výrazném břiše.
"Hned jsem zpátky." Usmál se Pavel šklebivě. Vrátil se, sundal si triko, natáhl se na postli na břicho, podal Jarce sprchový gel a ukázal si na záda.
"To tě jako mám masírovat?" Pavel odpověděl širokým úsměvem. "Ale jen na zádech!" Flirtovala Jarka. "Jinde bych ani nechtěl.." Odpověděl a znovu si ukázal na záda. Jarka ho po nich plácla, sedla si na jeho rozložitý trup a pustila se do práce.

"A to by ti nevadilo se se mnou vyspat, když jsem si před chvílí užívala s kamarádem?" Provokovala Patrika, zatímco Pavel slastně funěl.
"Bylo by mi to úplně jedno." Reagoval Patrik klidně.
Možná by se začala divit, ale Pavel otočil hlavu jejím směrem a pustil se do zpěvu: "Kluci, kámoši, v dobrym i zlym, vždycky spolu. Flákáme a smějeme seee."

Poprvé se zdála vyvedená z míry. Na chvilku. "Krásně zpíváš Pájo. S tim knírem mi trochu připomínáš Freddyho Mercuryho. Jen s většim břichem a s víc AIDS."
Patrik, který se zatím u okna svíjel v křečích se na chvíli zarazil, nevěřícně se na Jarku sedící na Pavlovi podíval a vzápětí znovu vyprskl smíchy.

"Tohle nebylo dvakrát vhodný." Ohradil se Pavel. "Promiň, moc kecám, tenhle vtip jsem si měla nechat od cesty."
"A ty se moc nesměj, bledule!" Neodpustila si popíchnout i Patrika a prohloubit tak jeho záchvat.
"Respekt." Pronesl Patrik se slzami v očích.
"Hmm, to už si budeme projevovat uznání?" Zamrkala na něj.

Se zaskřípáním se otevřely dveře vedlejšího pokoje. Vážný výraz si Mirek udržel jen do chvíle, kdy zaznamenal Jarku na Pavlových zádech. "Dobrá masáž?" Pavel na znamení souhlasu zvedl palec.
"A pěkně dlouhá, tyrane!" Protestovala Jarka naoko.
"Přidat sprcháč, prosím." Nenechal se rušit.

"Pojď vedle." Ozval se Patrik. "Už jsem pochybovala." Pohladila Pavlova záda a čiperně se z nich zvedla.

Mirek se posadil vedle Pavla a usmál se na něj.
"Užil sis to?"
"Zvládnul jsem to tak, tak. Rozespalej, ožralej..."
"Jasně, říka..."
"...a hlavně s takovou jezinkou. Doufal jsem, že v mejch nočních můrách se bude střílet."
"Dyť neni až tak hrozná."
"Tos jí asi neviděl nahou."
"To ne, no."
"Chválim záměr, jen jste mohli líp vybírat."
"To mě mrzí, nebylo moc z čeho."
"Patrik je asi fajnšmekr, co? I když, je ještě sjetej, že?"
"A spálenej jak kacíř." Usmál se Pavel.

"Byli jste pryč pěkně dlouho.." Vítal je Pavel.
Jezinka odpověděla úsměvem.
"A stejně jsem to nezvlád dokončit." Zašeptal Patrik.
"Drogy jsou svinstvo, co?" Ozval se Mirek zvesela.
"Hlavně, že víš, jakej vliv má éčko na orgasmus. Nebejt otrok, už bys byl vyndanej jak prase." Oplácel mu Patrik.
"Chtěl si říct, kdybys za naši zem nenasazoval život, viď?"
"Zlatý voči." Patrik ohrnul spodní ret a podivně se zašklebil.

"Něco máme společnýho, vojáčku." Otočil se za hlasem. "Posloucháme rozkazy a dá se říct, že nemáme na výběr." Mirek nadzvednul obočí a Jarka pokračovala. "Vlastně jste mě zachránili. Ty prachy fakt potřebuju a je mi s váma fajn." Odmlčela se. "Jsou coury, který tuhle práci dělaj dobrovolně, protože je to baví nebo jsou na prachy a pak takový jako já, co se prodávaj, protože je tahle posraná ekonomika neuživí. Prostě musej."

Patrik by byla Jarku zařadil do první skupiny, snaživá holka. Povyšování nad kolegyně, které se k nejstaršímu řemeslu neuchýlily jen z neschopnosti se mu nezdálo, ale raději se zdržel komentáře.

"Protestuju." Prohlásil Mirek a tázavě se rozhlédl.
"Těžko říct, kdo vás má rizikovější práci a i o prospěšnosti by se dali vést debaty. Rozdíl je..." Zarazil se Patrik. "O čem jsme to mluvili? Nějak jsem se ztratil."
"Už to fakt nehul, vole. Začínáte mě srát." Štěknul Mirek.

Zazvonil telefon a Jarka ho zvedla. "Už, jo? Fakt? A nešlo by to prodloužit, je mi tu s klukama fajn. Hmm.. To je škoda." Položila telefon. "Kluci, mrzí mě to, ale už budu muset jet. Nerada, ale tlačej na mě."
"Co se dá dělat, bylo to fajn." Reagoval Pavel.
"Jedině, že byste si chtěli připlatit. Možná bych i ukecala nějakou slevu."
"Můžem platit jedině v hulení. Zůstaň jen tak, když tě to s náma baví." Testoval ji Patrik.
"To mi nedovolej."

Za pár minut zvonil telefon znovu. Pavel Jezinku doprovodil ke vchodu, kde na ni čekal odvoz. Mezitím se Patrik rozhodl dokončit myšlenku. "Víš, že tě mám rád a vážim si tě. Seš solidní člověk a myslim, že se na sebe můžem vzájemně spolehnout."
"Tabletky ještě účinkujou, co?" Smál se Mirek.
"Možná, ale znáš princip sendviče, ne? Bejvá lepší začít nečim pozitivnim, než se pustíš do nepříjemnýho."
"Povídej."

"Tvojí práce si nevážim. To srovnávání jsem nemyslel jako legraci. Vojáci jsou hrdinové, resp. maj vysokou společenskou prestiž. Děvky naopak, asi proto maj vyšší hodinovou mzdu." Usmál se Patrik. Mirek se nesmál, čekal, co z Patrika vypadne.

"Hrdina se obětuje pro dobrou věc. Vy nebojujete za dobro, ale za zájmy politiků, lobistů a... Prostě lidí, co rozhodujou, čemu se zrovna říká národní zájem,  nebo jinej vznešenej pojem. Prostě posloucháte - jak ta děvka - a netušíte co. V lepšim případě jste ovce, v horšim dobrodruhové, který si za cizí peníze občas rádi střelej do lidí. Riskujete svoje a hlavně cizí životy aniž byste rozuměli proč... Je to svinstvo."
"Takže myslíš, že nepotřebujem armádu?"
"Potřebujem se bejt schopný bránit, ale vy se... nezdráháte dělat mnohem víc." Dodal Patrik s námahou.
"Jen zajišťujem bezpečnost. Jsem přesvědčenej, že tomu se mnou věří naprostá většina lidí."
"To bych si tipnul taky, je to oficiální verze. Propaganda. Stát musí zdůvodnit, proč lidem tahá peníze z kapes. Potřebuje hrdiny. Tak jimi jste a lidi tleskaj. Bezpečnost se zajišťuje na Ukrajině, v Iráku a všude jinde."
"Propaganda.. Chtěl bych věřit, že nám nevládnou psychopati a zmrdi."
"Měl bys tomu věřit opravdu pevně, abys mohl zmáčknout spoušť."

"Konečně se můžu v klidu zhulit." Vstoupil Pavel a z kapsy vytáhl jointa. Patrik uznale pokýval hlavou. "Bylo dost času, když jste byli vedle. A s ní bych si fakt nedal."
"Že zrovna ty seš tak cimprlich."
"Odpalte to, dám si s váma cígo."

Mirek ještě chvíli přemýšlel, ale usnul snadno a za týden se vrátil do práce. Občas si na ranní rozhovor vzpomněl, ale zdálo se hloupé vzdávat se toho, co měl rád a co uměl kvůli řečem zfetovanýho nerda.