Dnešní článek začnu nadobyčejně pozitivně. Šimpanzí genom se od lidského liší méně než genom afrického slona od genomu slona indického! Skoro by se dalo říct, že člověk je třetím druhem šimpanze. Chování šimpanzů nám tak může napovědět, jaká je lidská přirozenost. Není však snadné rozhodnout, ke kterému ze dvou druhů šimpanzů se člověk blíží více - výzkumníci v tom nemají jasno.
Známější šimpanz učenlivý se nezdráhá použít násilí a intrik, aby dosáhl svých cílů. V rámci tlup se formují nestálé mocenské koalice a tlupy mezi sebou mohou vést krvavé války o území či samice. Naproti tomu mezi šimpanzi bonobo nebyl zaznamenán jediný případ zabití nebo znásilnění. Nevyužívají násilí, aby získali sex, ale sex, aby se vyhnuli násilí.
Nesčetné příklady lidské krvelačnosti nahrávají podobnosti se šimpanzem učenlivým, lidské sexuální chování je bližší bonobům. Většina lidí se sice není schopna věnovat sexu čtyřicetkrát denně (u bonobů jde ale v průměru jen o čtvrtminutovky), ale oproti ostatním zvířatům je lidský apetit úctyhodný. Průměrný savec prožije pohlavní styk dvanáctkrát za život, člověk asi tisíckrát. Lidský sex se podobně jako u bonobů neomezuje jen na období ovulace a běžně nabývá nejrůznějších forem vylučujících početí potomka. Z toho lze odvodit, že funkce sexu není pouze rozmnožovací, ale také společenská. Sex posiluje vazby mezi partnery. Naši předkové měli podle některých výzkumníků více sexuálních vztahů zároveň, ale zároveň nespali s neznámými lidmi. Nahrávala tomu skutečnost, že žádní neznámý lidé nebyli v dosahu. Sex posiloval soudržnost tlupy. Všichni členové měli dostatek, a tak nebyl důvod ke sporům.
Nabízí se otázka, nakolik přirozená je monogamie. Jedním z hlavních účelů monogamie je zajištění otcovství. Nemělo by proto překvapit, že se donedávna týkala jen žen, resp. vdaných žen. Tresty za cizoložství se v bibli ani jinde netýkaly sexu pána domu s otrokyní nebo prostitutkou, ale pouze nevěry manželky. Ta totiž byla v podstatě součástí majetku manžela a z tohoto titulu byla nedotknutelná.
Žárlivost mi vždy připadala právě jako projev majetnictví spíš než lásky. Pokud někoho máme rádi, měli bychom chtít, aby se měl dobře, ne? Myšlenka neomezujících vztahů je mi už delší dobu sympatická, i když jsem si myslel, že žít podle ní je dost náročné. Žárlivost dává z antropologického hlediska smysl, může chrání před kukaččími dětmi a ženy před hrozbou ztráty ochránce rodiny. V době antikoncepce a dalších vymožeností její efekt ztratil význam, ale snadno by mohla být zakódována hluboko do lidské přirozenosti. Příběh zakořeněné žárlivosti sice dává smysl, ale jak jsem naznačil výše, podle některých výzkumníků nemusí být pravdivý. Monogamie může být naučenou normou a žárlivost jen výrazem nejistoty a strachu ze ztráty.
Tak či tak není žití v polyamory snadné. Vyžaduje vysoké sebevědomí - někdy nebudete na prvním místě pro toho, kdo je (momentálně) na prvním místě pro vás a někdy nebudete tak žádaní jako někdo jiný. Z toho ale ještě nevyplývá, že je náročnější než klasický monogamní vztah nebo že se o něj i přes obtíže nevyplatí usilovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat