Prodleva
Přede mnou další z propastí
a nohy zvedám těžce.
Pochyby - kosti zachrastí,
že dál se mi už nechce.
Mlha jak v kotli babice
v jejím jícnu se vaří.
Tiše se vkrádá deprese,
i když je to tak snazší.
Vždyť krutá světla palice,
jak čas nesoucí stáří,
rozráží krustu, v které se
plané naději daří.
Mžikám, zda v mlze zahlédnu
smělé zázraků blesky.
To kvůli nim jsem utáhnul
na těžkých botách přezky!
Hrdě jsem kráčel po cestě,
kterou jsem sobě zvolil,
aby pády i výšiny
byli mé vlastní plody.
Kolik už blesků falešně
blikalo září modly,
než světla žhář je proměnil
jen v na hladině kruhy.
Přec je ubohé zůstat stát,
zradil bys tak sám sebe.
Tvůj plamen musí jasně plát,
zvlášť když samota zebe.
Ambice
Přišel jsi zpátky, na pár chvil.
Po cestě, která nemá nemá cíl
a svítí na ní slunce.
Nepřemýšlel jsi jaký být.
Koupil sis radost, mír a klid,
abys ošálil srdce.
Na rozcestí Tě čekají, ač měly zůstat skryty,
myšlenky, které odmítáš a znesnadňují žití.
Zastavil jsi se prudce.
Přestaň už trapně otálet a vyraž, starý brachu!
To po čem toužíš skrývá se, vždy až na konci strachu.
Tak povol pěsti přece.
Žádné komentáře:
Okomentovat