Myslím, že zvláště mezi přáteli může legrace být i útočnější, aniž by trpěly něčí city, ale na takovou banalitu by bylo článku škoda. Za pozastavení stojí kamarádova schopnost sebekritiky a přiznání si možného selhání. Naprostá většina lidí by si na jeho místě sporné jednání omluvila jako legraci (nezávisle na tom, zda-li by jí opravdu bylo) nebo by se skryla za skupinovou odpovědnost. Prostě se to dělo, já se k tomu jen přimotal. Místo slovního útočení lze samozřejmě dosadit i jiné, odsouzeníhodnější chování.
Schopnost lidí omlouvat si cokoli, co posrali a věřit čemukoli, co se jim hodí, mě už pěkných pár let fascinuje. Myšlenky ohledně možností lidského sebeklamu (Jeho míra může dokonce reagovat na pobídky!) mi pomohl ujasnit zejména ekonom Bryan Caplan. Mimochodem, stejně jako můžeme na základě znalostí o lidském myšlení (oblast psychologie) odvozovat lidské jednání, můžeme z jednání (oblast ekonomie) odvozovat jeho myšlenkové podklady. Dedukce/indukce.
Sám sebe jsem nikdy za skvělého nepovažoval. Vždy jsem cítil, že bych mohl být pracovitější a uvědomoval jsem si řadu nedostatků. Pokud jsem si v některé oblasti důvěřoval, bylo to spíše proto, že jsem ostatní považoval za horší (nedostatky jsem viděl i u nich, často ve větší míře) než sebe za bezchybného.
Tím nechci říct, že bych se vůbec neklamal, jen méně než jiní. Na schopnosti objektivity si zakládám, a tak jsem se ji snažil rozvíjet. Věřím, že jsem jí dnes blíže než před lety. Přiznat nedostatek místo jeho omlouvání vyžaduje vnitřní sílu. Lháři tak nemusí být pragmatici, ale jen slaboši - dost možná neumí být upřímní ani sami k sobě. Schovávačky mohou, a snad by i měly, vyvolávat více studu než slabost samotná - její přiznání je krokem správným směrem a tedy i důvodem k hrdosti.
Další podmínkou objektivity je uvědomování si vlastních možných motivací. "Připadá mi jako zmrd, ale třeba mu jen závidím.... Co když mi připadá fajn jen proto, že mi vyjadřuje sympatie?" Emoce snadno podléhají tomu, co se nám (ne)hodí a jejich rozumová korekce vyžaduje námahu, kterou je málokdo o/schopný vynaložit.
Objektivita je náročná. Objektivita přibližuje k pravdě a umožňuje pracovat na nedostatcích. Díky objektivitě jsi menší píča (spíš přijmeš vlastní odpovědnost, jsi férovější k druhým). Objektivitu mám rád. Proč jsem ji tedy nazval danajským darem?
Objektivnější náhled na sebe samého snižuje životní spokojenost.
"Your wildly inaccurate self-evaluations get you through rough times and help motivate you when times are good. [Research shows] that people who are brutally honest with themselves are not as happy day to day as people with unrealistic assumptions about their abilities.
At one end is a black swamp of unrealistic negative opinions about life and your place in it. At the other end is an overexposed candy-cane forest of unrealistic positive opinions about how other people see you and your own competence. Right below the midpoint of this spectrum is a place where people see themselves in a harsh yellow light of objectivity. Positive illusions evaporate there, and the family of perceptions mutating off the self-serving bias cannot take root. About 20 percent of all people live in that spot, and psychologists call the state of mind generated by those people depressive realism*. If your explanatory style rests in that area of the spectrum, you tend to experience a moderate level of depression more often than not because you are cursed to see the world as a place worthy neither of great dread nor of bounding delight, but just a place. You have a strange superpower — the ability to see the world closer to what it really is. Your more accurate representations of social reality make you feel bad and weird mainly because most people have a reality-distortion module implanted in their heads; sadly, yours is either missing or malfunctioning."
20% z nás prý trpí depresivním realismem. Poruchou (sic!) znemožňující vytváření pozitivních iluzí, usnadňujících snášení životních strastí. Více zde. Neobjektivita sice vede k horším rozhodnutím* a nefér jednání k okolí, ale je příjemná. Čím méně chápeme, tím snáze se umíme zmást. Nepohodlná nejistota je daní za inteligenci.
Co s tím? Radostné otupění nebo být na výši a trpět? Máme na výběr? Zvolil bys nepříjemnou pravdu, nebo příjemnou iluzi? Hluboká otázka, ke které se stále vracím a sveřepě volím první možnost, když mám šanci. Je to věc hodnot a vkusu.
Je smyslem života jen štěstí? V nejširším smyslu je nutno souhlasit s Einsteinem. Zajistí však pouhé prožívání pocitu štěstí klidný pohled do zrcadla a spokojené usínání? Pokud jste si jisti pozitivní odpovědí, doporučuji heroin. Nemusí to být nerozumná volba, ale sám potřebuji i něco jiného. Růst, pocit, že se stávám svou lepší verzí. Každému, co jeho jest.
Raději než lásku, než peníze, než slávu, dejte mi pravdu.
Co s tím? Radostné otupění nebo být na výši a trpět? Máme na výběr? Zvolil bys nepříjemnou pravdu, nebo příjemnou iluzi? Hluboká otázka, ke které se stále vracím a sveřepě volím první možnost, když mám šanci. Je to věc hodnot a vkusu.
Je smyslem života jen štěstí? V nejširším smyslu je nutno souhlasit s Einsteinem. Zajistí však pouhé prožívání pocitu štěstí klidný pohled do zrcadla a spokojené usínání? Pokud jste si jisti pozitivní odpovědí, doporučuji heroin. Nemusí to být nerozumná volba, ale sám potřebuji i něco jiného. Růst, pocit, že se stávám svou lepší verzí. Každému, co jeho jest.
Raději než lásku, než peníze, než slávu, dejte mi pravdu.
H. D. Thoreau
Má můj obdiv.
*V článku píší, že naši předkové, kteří se přeceňovali byli oproti těm objektivním ve výhodě. Objektivně totiž mohlo být příliš nebezpečné vše, a tak objektivní nedělali nic a zaostávali. To nedává smysl. Pokud by se po objektivním zhodnocení vyplatilo té které činnosti vyhnout, ti kdo by se jí nevyhnuli by v průměru museli ztrácet. Spíše by to mohlo být tak, že mezi těmi, co riskovali, byli jak ti, kterým se zadařilo, tak ti, kterým ne. Ačkoli byl risk v průměru nevýhodný, ti kteří měli štěstí se rozmnožili. Sebepřeceňující gen se předal, navzdory tomu, že vedl k v průměru nevýhodným rozhodnutím.
Žádné komentáře:
Okomentovat