Report z magikovýho turnaje
Básničky vezmu chronologicky. První byla složená za několik minut ještě na gymplu. Jednoduchá, ale mám ji rád.
Iluminace
Když ležívám na matraci,
zažívám onu iluminaci
a iluminací zaslepen,
otvírám bránu do pekel.
Z těch pekel na mne hledí hoch,
co kopyta má místo noh.
On na nose má divný vřed
a volá na mě: Chlapče vpřed!
Tahle je ze stejného období, ale o něco novější. Jediná, kterou si dobře pamatuju ze ztraceného sešitu, kam jsem si básničky zapisoval. Snad se někdy najde a nebudu se pak moc stydět :)
Nietzschovská
Jednoho dne jsem ochořel, když do kostela byli.
Nic o zhoubné své nemoci jsem nevěděl v tu chvíli.
Má nemoc duši prožírá
s plíživostí tak podlou.
Rozerve rozum zaživa
a nahradí jej modlou.
Ta modla hlásá Nechtěj nic! Vždyť v ničem ráj se skrývá!
Teď odpornou chuť ničeho má mého chleba skýva.
Tahle je letošní, složená při příležitosti připomenutí si všudypřítomného zmrdství a Vůdcových narozenin.
Narozeninová
Muj kámoš Áda tvrdí,
že lidi to sou zmrdi,
a tak se občas hodí
snižovat jejích podíl.
Založit proto oddíl
a bez velkýho strachu
vypravili pár vlaků,
co k popelu a prachu
mířily bez rozpaků.
Snad mohlo by se hodit
vypravit i pár lodí,
protože dneska škodí
nejenom syni Judy.
Vůdce přiznává nerad,
že škodili už včera
a i árijskejm hochům,
měl dopřát aspoň sprchu.
Byla to prostě chyba
bejt národní marniva,
když každý z lidských rodů
sestává ze zmrdů.
Žádné komentáře:
Okomentovat