Pojďme si povídat o zmrdech. Bezpodmínečných zmrdech bez svědomí, pro které společenská pravidla nemají význam. Často jsou kriminálníky, ale mnoho z nich ve vězení neskončí. Využívají šarmu a mimiker, aby stoupali společností.
Psychopati nejsou jen smyšlení vraždící blázni bez kterých by televize byla ještě nudnější. Pár jich asi znáte sami - z práce, vztahu nebo domova. Jen o tom nevíte. Bývají dobrými herci a manipulátory. Ani pokud jste jejich klam prohlédli, nebyli jste si nejspíš schopni uvědomit, s kým máte doopravdy tu čest.
3-4 % mužů a 1 % žen trpí antisociální osobností poruchou (AOP), která se vyznačuje pohrdáním sociálními normami (jako je morálka, zákony, prostá slušnost), klamáním, nerespektováním práv druhých, neschopností cítit vinu, soucit, lítost (pouze sami se sebou, s druhými nikoli), sklonem k násilí. AOP zastřešuje jak psychopaty, kteří tvoří přibližně čtvrtinu této množiny, tak sociopaty.
Sociopati snadno podléhají záchvatům vzteku, bývají labilní, nevzdělaní, často žijí na okraji společnosti. Nemají ohledy ke společnosti, ale může jim záležet na jednotlivci nebo malé skupině lidí (rodina, přátelé, gang). Působí narušeně. Zločiny páchají spíše v afektu než plánovaně (na rozdíl od zločinců psychopatů, kteří bývají klidní a mívají naplánované i záložní řešení).
Většina psychopatů působí okouzlujícím dojmem, což jim umožňuje snadné získání důvěry okolí. Během života si psychopati osvojují napodobování emocí. Ačkoli nejsou schopni jejich skutečného prožitku (mj. emočních vazeb k druhým, opravdové empatie), projevují je natolik důvěryhodně, že se zpravidla vyhnou podezření. Mohou být vzdělaní a udržovat si dobré zaměstnání. Někteří jsou natolik zdatnými chameleony, že jejich masku neprohlédne ani rodina či životní partner.
Dle typologie Roberta D. Harea, jednoho z nejuznávanějších expertů na psychopaty, jsou jejich klíčovými znaky tyto:
Výmluvnost a povrchní šarm - Psychopati dobře zachází se slovy. Konverzace s nimi bývá zábavná, dokonce se dá říci, že říkají to, co chcete slyšet. Pokud něco chtějí, dokáží být milý a oslnivý. Dobře se prezentují. Často za pomoci zajímavých nepravděpodobných příhod (které je líčí v dobrém světle).
Sebestřednost, přehnané sebevědomí a pocit vlastní důležitosti - Přeceňují se. Mají silně nadnesený, narcistní náhled na vlastní důležitost a hodnotu. Vnímají se coby střed světa, mají pocit, že na vše mají nárok, což je (v jejich očích) opravňuje k určování pravidel. I když to nemusí být ochotni přiznat (nadměrné sebevědomí je často vnímáno negativně nebo může být v rozporu s rolí, kterou právě hrají), jejich sebedůvěra bývá enormní. Mohou se např. tvářit ztrápeně, ale vždy jednají s jistotou.
Absence svědomí a pocitu viny - Psychopaty nezajímá, co jejich jednání může způsobit. Necítí vinu, lítost ani potřebu se o vzniklou situaci zajímat. Dokáží neobyčejně snadno racionalizovat své chování, aby se zbavili odpovědnosti za škody, které rodině, přátelům či jiným způsobili. Pokud někomu něco provedou, může si za to poškozená strana sama, na jejich místě by udělala totéž. Nezdráhají se minulost upravovat ve svůj prospěch. Mívají připravené výmluvy nebo prostě popřou, že se cokoli stalo.
Za veškeré negativní události vždy může někdo jiný nebo okolnosti (kvůli přítelkyni, partě, alkoholu...), vlastní odpovědnost odmítají. Zůstávají nad věcí. Necítí hanbu, potřebu napravovat způsobené škody, ani altruizmus. Mohou je pouze předstírat, což umí velice dobře. Občas však udělají chybu a zahrají divadlo v nevhodnou situaci, což poskytuje prostor pro odhalení.
Nedostatek empatie - Pokud psychopat udržuje vazby s okolím, dělá to pouze ze zištných důvodů. Nezájem o práva a utrpení jiných (včetně "blízkých" a rodiny) je přímo spojen s absencí empatie. Ačkoli si jsou psychopati vědomí, jaké pocity poškození cítí, předpokládá se, že se do jejich kůže nemohou vžít. Pocity jen odhadují.
Nedávná studie na psychopatických zločincích však naznačuje, že se psychopati do druhých vcítit mohou, jen to prostě nedělají. Účastníci výzkumy sledovali videonahrávku s trpícími lidmi a jejich mozková aktivita byla přitom sledována pomocí funkční magnetické rezonance. Mozek psychopatů reagoval na obraz bolesti jiných výrazně slaběji než mozek zdravých účastníků. Představa vlastní bolesti vyvolávala srovnatelnou reakci. Teorie se zdála být potvrzena. Empatie psychopatů je omezená, což usnadňuje násilí i manipulaci a zbavuje pocitu viny.
Psychopati pak byli požádáni, aby se s oběťmi na snímcích pokoušeli soucítit. Pokyn postačil k tomu, aby se empatická aktivita v mozcích psychopatů zvýšila na srovnatelnou úroveň jako u kontrolního vzorku zdravých jedinců. Empatie? Prostě ji zapneme.
Zdá se, že zatímco pro zdravé jedince je empatie přednastavená (bolest oběti automaticky sdílíme), pro psychopaty je dobrovolnou a namáhavou aktivitou či nástrojem, který jim umožňuje být zároveň okouzlující a manipulativní. Jakmile dosáhnou cíle, s náročnou empatií přestanou.
Sklon k podvodům a manipulaci - Psychopati se od normální populace liší také tím, že nejsou schopni dlouhodobé spolupráce, která je klíčem k úspěchu člověka jako druhu. Po určité době sklouznou k podvodům, které další spolupráci nakonec znemožní. Své cíle maskují za pomoci různých důkazů lásky a snahy pomoct. Např. nákladných darů. Ve vztazích využívají citové vydírání.
Psychopati jsou patologičtí lháři. Lžou bez ostychu a "až do roztrhání těla". Díky dobré představivosti a obrovskému sebevědomí se příliš neobávají prozrazení. Pokud je jejich lež odhalena a jsou konfrontováni s realitou, jen výjimečně je to rozhodí nebo dokonce zahanbí. Jednoduše upraví své tvrzení nebo se pokusí ohnout fakta tak, aby byla se lží v souladu. Typická snaha obětí prokázat lež bývá, navzdory protichůdným tvrzením psychopata, marná. V případě, že je podvod odhalen, psychopat počká až se na událost zapomene a pokračuje jakoby se nic nestalo.
Sociopati snadno podléhají záchvatům vzteku, bývají labilní, nevzdělaní, často žijí na okraji společnosti. Nemají ohledy ke společnosti, ale může jim záležet na jednotlivci nebo malé skupině lidí (rodina, přátelé, gang). Působí narušeně. Zločiny páchají spíše v afektu než plánovaně (na rozdíl od zločinců psychopatů, kteří bývají klidní a mívají naplánované i záložní řešení).
Většina psychopatů působí okouzlujícím dojmem, což jim umožňuje snadné získání důvěry okolí. Během života si psychopati osvojují napodobování emocí. Ačkoli nejsou schopni jejich skutečného prožitku (mj. emočních vazeb k druhým, opravdové empatie), projevují je natolik důvěryhodně, že se zpravidla vyhnou podezření. Mohou být vzdělaní a udržovat si dobré zaměstnání. Někteří jsou natolik zdatnými chameleony, že jejich masku neprohlédne ani rodina či životní partner.
Dle typologie Roberta D. Harea, jednoho z nejuznávanějších expertů na psychopaty, jsou jejich klíčovými znaky tyto:
Výmluvnost a povrchní šarm - Psychopati dobře zachází se slovy. Konverzace s nimi bývá zábavná, dokonce se dá říci, že říkají to, co chcete slyšet. Pokud něco chtějí, dokáží být milý a oslnivý. Dobře se prezentují. Často za pomoci zajímavých nepravděpodobných příhod (které je líčí v dobrém světle).
Sebestřednost, přehnané sebevědomí a pocit vlastní důležitosti - Přeceňují se. Mají silně nadnesený, narcistní náhled na vlastní důležitost a hodnotu. Vnímají se coby střed světa, mají pocit, že na vše mají nárok, což je (v jejich očích) opravňuje k určování pravidel. I když to nemusí být ochotni přiznat (nadměrné sebevědomí je často vnímáno negativně nebo může být v rozporu s rolí, kterou právě hrají), jejich sebedůvěra bývá enormní. Mohou se např. tvářit ztrápeně, ale vždy jednají s jistotou.
Absence svědomí a pocitu viny - Psychopaty nezajímá, co jejich jednání může způsobit. Necítí vinu, lítost ani potřebu se o vzniklou situaci zajímat. Dokáží neobyčejně snadno racionalizovat své chování, aby se zbavili odpovědnosti za škody, které rodině, přátelům či jiným způsobili. Pokud někomu něco provedou, může si za to poškozená strana sama, na jejich místě by udělala totéž. Nezdráhají se minulost upravovat ve svůj prospěch. Mívají připravené výmluvy nebo prostě popřou, že se cokoli stalo.
Za veškeré negativní události vždy může někdo jiný nebo okolnosti (kvůli přítelkyni, partě, alkoholu...), vlastní odpovědnost odmítají. Zůstávají nad věcí. Necítí hanbu, potřebu napravovat způsobené škody, ani altruizmus. Mohou je pouze předstírat, což umí velice dobře. Občas však udělají chybu a zahrají divadlo v nevhodnou situaci, což poskytuje prostor pro odhalení.
Nedostatek empatie - Pokud psychopat udržuje vazby s okolím, dělá to pouze ze zištných důvodů. Nezájem o práva a utrpení jiných (včetně "blízkých" a rodiny) je přímo spojen s absencí empatie. Ačkoli si jsou psychopati vědomí, jaké pocity poškození cítí, předpokládá se, že se do jejich kůže nemohou vžít. Pocity jen odhadují.
Nedávná studie na psychopatických zločincích však naznačuje, že se psychopati do druhých vcítit mohou, jen to prostě nedělají. Účastníci výzkumy sledovali videonahrávku s trpícími lidmi a jejich mozková aktivita byla přitom sledována pomocí funkční magnetické rezonance. Mozek psychopatů reagoval na obraz bolesti jiných výrazně slaběji než mozek zdravých účastníků. Představa vlastní bolesti vyvolávala srovnatelnou reakci. Teorie se zdála být potvrzena. Empatie psychopatů je omezená, což usnadňuje násilí i manipulaci a zbavuje pocitu viny.
Psychopati pak byli požádáni, aby se s oběťmi na snímcích pokoušeli soucítit. Pokyn postačil k tomu, aby se empatická aktivita v mozcích psychopatů zvýšila na srovnatelnou úroveň jako u kontrolního vzorku zdravých jedinců. Empatie? Prostě ji zapneme.
Zdá se, že zatímco pro zdravé jedince je empatie přednastavená (bolest oběti automaticky sdílíme), pro psychopaty je dobrovolnou a namáhavou aktivitou či nástrojem, který jim umožňuje být zároveň okouzlující a manipulativní. Jakmile dosáhnou cíle, s náročnou empatií přestanou.
Sklon k podvodům a manipulaci - Psychopati se od normální populace liší také tím, že nejsou schopni dlouhodobé spolupráce, která je klíčem k úspěchu člověka jako druhu. Po určité době sklouznou k podvodům, které další spolupráci nakonec znemožní. Své cíle maskují za pomoci různých důkazů lásky a snahy pomoct. Např. nákladných darů. Ve vztazích využívají citové vydírání.
Psychopati jsou patologičtí lháři. Lžou bez ostychu a "až do roztrhání těla". Díky dobré představivosti a obrovskému sebevědomí se příliš neobávají prozrazení. Pokud je jejich lež odhalena a jsou konfrontováni s realitou, jen výjimečně je to rozhodí nebo dokonce zahanbí. Jednoduše upraví své tvrzení nebo se pokusí ohnout fakta tak, aby byla se lží v souladu. Typická snaha obětí prokázat lež bývá, navzdory protichůdným tvrzením psychopata, marná. V případě, že je podvod odhalen, psychopat počká až se na událost zapomene a pokračuje jakoby se nic nestalo.
Jednou z metod užívaných psychopaty je přiznat něco negativního, aby zbytek tvrzení byl důvěryhodnější. Případně přiznat část příběhu coby prevenci proti odhalení jeho problematičtějšího zbytku. Proč bych říkal A, kdyby B nebyla pravda?
Citová povrchnost - Rozsah a hloubka citových prožitků psychopatů jsou omezené. Mohou se zdát chladní, bez emocí a zároveň mít sklon k jejich dramatickým projevům. Příliš nerozumí cizím, ani vlastním emocím, přestože se v jejich předstírání celý život zdokonalují.
Vzhledem k omezenému prožívání a častému hraní nebývají schopni své pocity popsat. Otázkou po rozvedení či vysvětlení jejich emocí se dokonce mohou cítit napadeni. Máloco zanechá v prožívání psychopata výrazný otisk, i proto často vyhledávají riziko, sex a boj.
Pozorují, neprožívají. Vnímají vždy hlavou, ne "srdcem". Mohou se splést, pak zahrají chybnou emoci a např. vás obejmou, když to není na místě. Tváří se jakoby se utápěli v žalu a večer vyrazí na party, aby zapomněli. Doopravdy zapomenou.
Impulzivita - Těžko snáší samotu, snadno se nudí, potřebuje silné podněty. Kroky většiny z nich mívají jednoduchý cíl - dosáhnout momentálního uspokojení, potěšení či uvolnění. Dělají zpravidla přesně to, co se jim právě chce. Špatně hospodaří s penězi. Nezvažují příliš plusy a minusy, ani možné následky. V okamžiku mění plány, končí s prací, vztahem, zraňují.
Špatná sebekontrola - Kontrolní mechanismy omezující chování jsou u psychopatů slabé. Už lehká provokace je může překonat. Psychopati jsou vznětlivý a na frustraci, neúspěch, trest či kritiku často reagují násilím, hrozbami a nadávkami. Ač jejich výbuchy vzteku mohou být intenzivní, rychle přechází a psychopat se znovu chová jakoby se nic nestalo.
Neumí odložit potěšení. Navzdory domluvě se ženou, zaměstnavatelem nebo kýmkoli jiným zůstane např. v hospodě. Opakovaně. Na psychopata se nelze spoléhat, neplní závazky a sliby. Místo omluvy či snahy o odčinění se ze situace pokusí vylhat a přenést vinu na někoho jiného.
Potřeba vzrušení - Rutina a monotónnost je ničí. I proto porušují pravidla. Psychopat se jen těžko bude věnovat opakujícím se nudným činnostem nebo aktivitám, která vyžadují dlouhodobou intenzivní koncentraci. Často vyhledává adrenalinovou zábavu.
Nedostatek odpovědnosti - Závazky a sliby pro psychopata nic neznamenají. Neplánuje je plnit ani ve chvíli, kdy je vyslovuje. Podvádění, dluhy, časté absence, zneužívání firemních prostředků, obecná nedůvěryhodnost. Neváží si principů, nechápe osobní hodnoty. Porušování zákonů je samozřejmostí.
Problémy s chováním v mladém věku - Psychopati mívají už v nízkém věku problémy s činy jako lhaní, podvody, krádeže, žhářství, chození za školu, fetování, vandalismus, předčasná sexualita, krutost. Stejně jako mnoho zdravých dětí. Psychopati se však v podobném chování angažují výrazně více než jejich vrstevníci vychovávaní ve srovnatelném prostředí.
Antisociální jednání - Psychopat vnímá pravidla a očekávání společnosti jako neopodstatněná omezení jeho chování. Tvoří si vlastní pravidla. Psychopati vynikají i mezi kriminálníky. Zákony totiž porušují často a nebývají specializováni (např. na vykrádání aut), spíše chtějí všechno zkusit.
Zdaleka ne všichni však skončí ve vězení. Často nejsou odhaleni, nebo jednají "jen" na hraně zákona a za hranou etiky. "Šmejdské" obchody, zneužívání partnera/ky či dětí, atd.
Další přístup, tzv. triarchický model, zdůrazňuje tři pozorovatelné vlastnosti psychopatů - smělost, absenci zábran a podlost. Smělost se pojí s vysokou tolerancí stresu a nebezpečí, malou mírou strachu, sebevědomím a asertivitou. Absence zábran s impulzivitou, neschopností plánovat a potřebou okamžitého uspokojení. Podlost s absencí empatie a vazeb k jiným, krutostí, touhou po moci, zneužíváním atd.
Dalšími znaky spojovanými s psychopaty jsou mj. příživnický životní styl (podvodné či "flákačské" povolání), absence reálných dlouhodobých cílů, početné manželské (nebo manželství podobné) vztahy.
Lidé, kteří některé z uvedených vlastností mají, psychopaty být nemusí a naopak i ti, kteří se od některých popsaných charakteristik odlišují psychopati být mohou. Někdo je psychopatem více a jiný méně. Termín se používá pro ty, kdo se s vlastnostmi modelového psychopata shodují v dostatečné míře. Pro bezpečné rozpoznání psychopata je vhodné využít pomoc kvalifikovaného psychologa nebo psychiatra, nebo alespoň nebýt zbrklý.
Podle odhadů je v ČR téměř 100 000 psychopatů - problém se týká téměř každého. Většina z nich jsou muži. Pokud je psychopatem žena, mívá oproti mužským protějškům menší sklon ke kriminalitě a antisociálnímu chování, ale bývá ještě lepší herečkou.
Cynicky, ale věcně se říká, že se psychopati dělí na úspěšné a neúspěsné. Neúspěšní sedí ve vězení, úspěšní v čele správních rad. Psychopati tvoří významnou část populace věznic, ale mohou být také podnikateli, úředníky či manažery a násilným trestným činům se vyhýbat. Inteligentní psychopat student si většinou vybírá prestižní a perspektivní obory jako jsou práva a ekonomie. Mezi religionisty a teoretickými fyziky mnoho psychopatů nenajdete.
Ve světě obchodu je psychopatů dokonce více než v běžné populaci. Hare prohlásil, že pokud by psychopaty nemohl studovat ve vězení, studoval by je na burze. Odhaduje se, že mezi psychopaty patří 3-4 % vrcholových manažerů. Úspěšní psychopati využívají svou pozici k poškozování druhých a vlastnímu obohacení (vydírání, podvody, korupce).
Pokud psychopaty neumíme odhalit, stáváme se jejich oběťmi. Psychopati nejsou géniové, mohou být chytří i hloupí, jen fungují jinak. Mohou je prozradit chyby, kterých se během hereckých etud občas dopouští nebo pozorování výše popsaných znaků. K obojímu je většinou třeba strávit s daným člověkem dostatek času. Chceme však s psychopatem strávit "dostatek času"?
Pokud o fungování psychopata nemáte věděcký nebo perverzní zájem, měla by odpověď být záporná. Budování vztahu s psychopatickým člověkem je nesmyslné a vystavovat se snahám o okouzlení není výhodné.
Pro předběžné (!) určení podezřelých z psychopatie používám několik jednoduchých nápověd. Psychopat své okolí využívá, což se přes jeho snahu po určitém čase neobejde bez povšimnutí. Psychopat proto musí prostředí jednou za čas měnit. Nemívá dlouholeté blízké přátele.
Navzdory špatné pověsti (šířené bývalými blízkými, případně oběťmi násilí a podvodů) je psychopat okouzlující. Čekáte svini a místo toho cítíte sympatie. Jakmile budete mít pocit, že někdo říká právě to, co byste chtěli slyšet, zpozorněte. Neustále lže. Slíbí cokoli bez úmyslu splnit. Nebuďte naivní. Pokud někdo lže jiným, nejspíš lže i vám (to se netýká jen psychopatů).
Psychopati disponují výbornými sociálními skilly, umí to s lidmi. Dokáží v lidech vyvolat takové pocity, jaké potřebují. Dokáží přizpůsobit hlas, mimiku a řeč těla, aby působili důvěryhodně nebo atraktivně. Jste si vědomí jejich chyb a přesto vás stále přitahují.
Díky jejich divadelně-sociálním dovednostem bývají psychopati schopni zajistit si pracovní pozici, která neodpovídá jejich inteligenci a vzdělání. Bývají kariérně relativně úspěšní a přitom hojně pijí/fetují a jsou promiskuitní.
Jsou to jen nápovědy, ne dokonalá pomůcka. Používejte je opatrně, ať neobviníte falešně a nepřivodíte si paranoiu. Doporučuji zkoumat jen opravdu podezřelé, jinak budete mít pocit, že hrajete poker 24/7 (je upřímný nebo něco sleduje?).
Z evolučního hlediska lze psychopatii považovat za parazitní strategii přežití. Empatie a společenské normy usnadňují spolupráci, která je pro fungování lidstva jako celku klíčová. Psychopat jejich zneužíváním získává osobní výhodu, ale pokud by jeho strategii adoptovali všichni, člověk jako druh utrpí.
Strategie funguje jen pokud psychopatů není mnoho. S více psychopaty roste šance, že jeden natrefí na druhého nebo že nepsychopati začnou přijímat protiopatření. Budou podezřívavější a přizpůsobí se skutečnosti, že se je protistrana může pokoušet podvést. Jiné psychopaty proto psychopat zpravidla nesnáší, představují pro něj riziko.
Situaci odpovídá herně-teoretický model jestřábů a holubic. Populace je tvořena mírnými holubicemi a bojovnými jestřáby. Potká-li jestřáb holubici, okrade ji. Potká-li holubici holubice, spolupracují a rozdělí se. Potká-li jestřáb jestřába, bojují a oba utrpí ztrátu. Jestřábí strategie se proto vyplácí jen dokud je v populaci dostatek holubic a nepříliš jestřábů.
Psychopata nelze léčit, převychovat ani napravit. Psychopatem se člověk rodí, nemá dostatečně vyvinuta centra mozku pro kontrolu impulzů a emoce (stavba i reaktivnost mozku psychopata se od zdravého člověka liší). Příčinou jsou geny a případně neznámé biologické vlivy na vývoj plodu.
Pro psychopata je vždy reálná ta skutečnost, která odpovídá jeho přáním a pocitům (stejně jako pro každou narcistní osobnost). Ve své psychice nevnímá žádný nedostatek a necítí potřebu změny. Neporozumění pocitům druhých a absence svědomí a lítosti mu umožňuje snadno racionalizovat násilí a klam jako přijatelné jednání.
Podmínkou účinné terapie je spolupráce léčeného. Psychopat k ní necítí důvod, připadá si v pořádku. Psychoterapeutická sezení s psychopatem mohou být kontraproduktivní. Inteligentní psychopat vždy svého terapeuta přelstí (jen já ho mohu zachránit), vše se od něj naučí a stane se ještě lepším manipulátorem. Kromě toho jsou psychopati často úspěšní, mají vysoký příjem, společenské postavení, četné milenky. Proč by se chtěli změnit?
Úspěchy při práci s psychopaty slavila "odměňovací léčba". Psychopatičtí vězni během ní dostávají za dobré chování drobné odměny jako je jídlo a televize. Funguje to, cukřík je motivuje. Psychopaty však lze podobnými metodami pouze řídit, nikoli vyléčit. Vždy zůstávají bezohlednými manipulátory. Zpravidla docílí podmínečného propuštění. Např. po 15 odsezených letech za sadistickou vraždu psychopat všechny přesvědčí, že našel víru a je z něj nový člověk. Znovu vraždí krátce po propuštění.
Je dobré vědět, že existují, je jich relativně mnoho a lze je odhalit.
Použité zdroje:
Vzhledem k omezenému prožívání a častému hraní nebývají schopni své pocity popsat. Otázkou po rozvedení či vysvětlení jejich emocí se dokonce mohou cítit napadeni. Máloco zanechá v prožívání psychopata výrazný otisk, i proto často vyhledávají riziko, sex a boj.
Pozorují, neprožívají. Vnímají vždy hlavou, ne "srdcem". Mohou se splést, pak zahrají chybnou emoci a např. vás obejmou, když to není na místě. Tváří se jakoby se utápěli v žalu a večer vyrazí na party, aby zapomněli. Doopravdy zapomenou.
Impulzivita - Těžko snáší samotu, snadno se nudí, potřebuje silné podněty. Kroky většiny z nich mívají jednoduchý cíl - dosáhnout momentálního uspokojení, potěšení či uvolnění. Dělají zpravidla přesně to, co se jim právě chce. Špatně hospodaří s penězi. Nezvažují příliš plusy a minusy, ani možné následky. V okamžiku mění plány, končí s prací, vztahem, zraňují.
Špatná sebekontrola - Kontrolní mechanismy omezující chování jsou u psychopatů slabé. Už lehká provokace je může překonat. Psychopati jsou vznětlivý a na frustraci, neúspěch, trest či kritiku často reagují násilím, hrozbami a nadávkami. Ač jejich výbuchy vzteku mohou být intenzivní, rychle přechází a psychopat se znovu chová jakoby se nic nestalo.
Neumí odložit potěšení. Navzdory domluvě se ženou, zaměstnavatelem nebo kýmkoli jiným zůstane např. v hospodě. Opakovaně. Na psychopata se nelze spoléhat, neplní závazky a sliby. Místo omluvy či snahy o odčinění se ze situace pokusí vylhat a přenést vinu na někoho jiného.
Potřeba vzrušení - Rutina a monotónnost je ničí. I proto porušují pravidla. Psychopat se jen těžko bude věnovat opakujícím se nudným činnostem nebo aktivitám, která vyžadují dlouhodobou intenzivní koncentraci. Často vyhledává adrenalinovou zábavu.
Nedostatek odpovědnosti - Závazky a sliby pro psychopata nic neznamenají. Neplánuje je plnit ani ve chvíli, kdy je vyslovuje. Podvádění, dluhy, časté absence, zneužívání firemních prostředků, obecná nedůvěryhodnost. Neváží si principů, nechápe osobní hodnoty. Porušování zákonů je samozřejmostí.
Problémy s chováním v mladém věku - Psychopati mívají už v nízkém věku problémy s činy jako lhaní, podvody, krádeže, žhářství, chození za školu, fetování, vandalismus, předčasná sexualita, krutost. Stejně jako mnoho zdravých dětí. Psychopati se však v podobném chování angažují výrazně více než jejich vrstevníci vychovávaní ve srovnatelném prostředí.
Antisociální jednání - Psychopat vnímá pravidla a očekávání společnosti jako neopodstatněná omezení jeho chování. Tvoří si vlastní pravidla. Psychopati vynikají i mezi kriminálníky. Zákony totiž porušují často a nebývají specializováni (např. na vykrádání aut), spíše chtějí všechno zkusit.
Zdaleka ne všichni však skončí ve vězení. Často nejsou odhaleni, nebo jednají "jen" na hraně zákona a za hranou etiky. "Šmejdské" obchody, zneužívání partnera/ky či dětí, atd.
Další přístup, tzv. triarchický model, zdůrazňuje tři pozorovatelné vlastnosti psychopatů - smělost, absenci zábran a podlost. Smělost se pojí s vysokou tolerancí stresu a nebezpečí, malou mírou strachu, sebevědomím a asertivitou. Absence zábran s impulzivitou, neschopností plánovat a potřebou okamžitého uspokojení. Podlost s absencí empatie a vazeb k jiným, krutostí, touhou po moci, zneužíváním atd.
Dalšími znaky spojovanými s psychopaty jsou mj. příživnický životní styl (podvodné či "flákačské" povolání), absence reálných dlouhodobých cílů, početné manželské (nebo manželství podobné) vztahy.
Lidé, kteří některé z uvedených vlastností mají, psychopaty být nemusí a naopak i ti, kteří se od některých popsaných charakteristik odlišují psychopati být mohou. Někdo je psychopatem více a jiný méně. Termín se používá pro ty, kdo se s vlastnostmi modelového psychopata shodují v dostatečné míře. Pro bezpečné rozpoznání psychopata je vhodné využít pomoc kvalifikovaného psychologa nebo psychiatra, nebo alespoň nebýt zbrklý.
Podle odhadů je v ČR téměř 100 000 psychopatů - problém se týká téměř každého. Většina z nich jsou muži. Pokud je psychopatem žena, mívá oproti mužským protějškům menší sklon ke kriminalitě a antisociálnímu chování, ale bývá ještě lepší herečkou.
Cynicky, ale věcně se říká, že se psychopati dělí na úspěšné a neúspěsné. Neúspěšní sedí ve vězení, úspěšní v čele správních rad. Psychopati tvoří významnou část populace věznic, ale mohou být také podnikateli, úředníky či manažery a násilným trestným činům se vyhýbat. Inteligentní psychopat student si většinou vybírá prestižní a perspektivní obory jako jsou práva a ekonomie. Mezi religionisty a teoretickými fyziky mnoho psychopatů nenajdete.
Ve světě obchodu je psychopatů dokonce více než v běžné populaci. Hare prohlásil, že pokud by psychopaty nemohl studovat ve vězení, studoval by je na burze. Odhaduje se, že mezi psychopaty patří 3-4 % vrcholových manažerů. Úspěšní psychopati využívají svou pozici k poškozování druhých a vlastnímu obohacení (vydírání, podvody, korupce).
Pokud psychopaty neumíme odhalit, stáváme se jejich oběťmi. Psychopati nejsou géniové, mohou být chytří i hloupí, jen fungují jinak. Mohou je prozradit chyby, kterých se během hereckých etud občas dopouští nebo pozorování výše popsaných znaků. K obojímu je většinou třeba strávit s daným člověkem dostatek času. Chceme však s psychopatem strávit "dostatek času"?
Pokud o fungování psychopata nemáte věděcký nebo perverzní zájem, měla by odpověď být záporná. Budování vztahu s psychopatickým člověkem je nesmyslné a vystavovat se snahám o okouzlení není výhodné.
Pro předběžné (!) určení podezřelých z psychopatie používám několik jednoduchých nápověd. Psychopat své okolí využívá, což se přes jeho snahu po určitém čase neobejde bez povšimnutí. Psychopat proto musí prostředí jednou za čas měnit. Nemívá dlouholeté blízké přátele.
Navzdory špatné pověsti (šířené bývalými blízkými, případně oběťmi násilí a podvodů) je psychopat okouzlující. Čekáte svini a místo toho cítíte sympatie. Jakmile budete mít pocit, že někdo říká právě to, co byste chtěli slyšet, zpozorněte. Neustále lže. Slíbí cokoli bez úmyslu splnit. Nebuďte naivní. Pokud někdo lže jiným, nejspíš lže i vám (to se netýká jen psychopatů).
Psychopati disponují výbornými sociálními skilly, umí to s lidmi. Dokáží v lidech vyvolat takové pocity, jaké potřebují. Dokáží přizpůsobit hlas, mimiku a řeč těla, aby působili důvěryhodně nebo atraktivně. Jste si vědomí jejich chyb a přesto vás stále přitahují.
Díky jejich divadelně-sociálním dovednostem bývají psychopati schopni zajistit si pracovní pozici, která neodpovídá jejich inteligenci a vzdělání. Bývají kariérně relativně úspěšní a přitom hojně pijí/fetují a jsou promiskuitní.
Jsou to jen nápovědy, ne dokonalá pomůcka. Používejte je opatrně, ať neobviníte falešně a nepřivodíte si paranoiu. Doporučuji zkoumat jen opravdu podezřelé, jinak budete mít pocit, že hrajete poker 24/7 (je upřímný nebo něco sleduje?).
Z evolučního hlediska lze psychopatii považovat za parazitní strategii přežití. Empatie a společenské normy usnadňují spolupráci, která je pro fungování lidstva jako celku klíčová. Psychopat jejich zneužíváním získává osobní výhodu, ale pokud by jeho strategii adoptovali všichni, člověk jako druh utrpí.
Strategie funguje jen pokud psychopatů není mnoho. S více psychopaty roste šance, že jeden natrefí na druhého nebo že nepsychopati začnou přijímat protiopatření. Budou podezřívavější a přizpůsobí se skutečnosti, že se je protistrana může pokoušet podvést. Jiné psychopaty proto psychopat zpravidla nesnáší, představují pro něj riziko.
Situaci odpovídá herně-teoretický model jestřábů a holubic. Populace je tvořena mírnými holubicemi a bojovnými jestřáby. Potká-li jestřáb holubici, okrade ji. Potká-li holubici holubice, spolupracují a rozdělí se. Potká-li jestřáb jestřába, bojují a oba utrpí ztrátu. Jestřábí strategie se proto vyplácí jen dokud je v populaci dostatek holubic a nepříliš jestřábů.
Psychopata nelze léčit, převychovat ani napravit. Psychopatem se člověk rodí, nemá dostatečně vyvinuta centra mozku pro kontrolu impulzů a emoce (stavba i reaktivnost mozku psychopata se od zdravého člověka liší). Příčinou jsou geny a případně neznámé biologické vlivy na vývoj plodu.
Pro psychopata je vždy reálná ta skutečnost, která odpovídá jeho přáním a pocitům (stejně jako pro každou narcistní osobnost). Ve své psychice nevnímá žádný nedostatek a necítí potřebu změny. Neporozumění pocitům druhých a absence svědomí a lítosti mu umožňuje snadno racionalizovat násilí a klam jako přijatelné jednání.
Podmínkou účinné terapie je spolupráce léčeného. Psychopat k ní necítí důvod, připadá si v pořádku. Psychoterapeutická sezení s psychopatem mohou být kontraproduktivní. Inteligentní psychopat vždy svého terapeuta přelstí (jen já ho mohu zachránit), vše se od něj naučí a stane se ještě lepším manipulátorem. Kromě toho jsou psychopati často úspěšní, mají vysoký příjem, společenské postavení, četné milenky. Proč by se chtěli změnit?
Úspěchy při práci s psychopaty slavila "odměňovací léčba". Psychopatičtí vězni během ní dostávají za dobré chování drobné odměny jako je jídlo a televize. Funguje to, cukřík je motivuje. Psychopaty však lze podobnými metodami pouze řídit, nikoli vyléčit. Vždy zůstávají bezohlednými manipulátory. Zpravidla docílí podmínečného propuštění. Např. po 15 odsezených letech za sadistickou vraždu psychopat všechny přesvědčí, že našel víru a je z něj nový člověk. Znovu vraždí krátce po propuštění.
Je dobré vědět, že existují, je jich relativně mnoho a lze je odhalit.
Použité zdroje:
http://en.wikipedia.org/wiki/Psychopathy
http://elyna.wz.cz/jak_rozeznat_psychopata.htm
http://www.cassiopaea.com/cassiopaea/psychopathy_aspd_sociopathy.htm
http://www.psychologytoday.com/blog/mindmelding/201301/what-is-psychopath-0
http://www.psychologytoday.com/blog/the-empathic-brain/201307/inside-the-mind-psychopath-empathic-not-always
http://www.psychologytoday.com/blog/wicked-deeds/201401/how-tell-sociopath-psychopath?tr=MostViewed
http://www.psychologytoday.com/blog/wicked-deeds/201408/psychopathic-criminals-cannot-be-cured
http://www.cassiopaea.com/cassiopaea/psychopathy_aspd_sociopathy.htm
http://www.psychologytoday.com/blog/mindmelding/201301/what-is-psychopath-0
http://www.psychologytoday.com/blog/the-empathic-brain/201307/inside-the-mind-psychopath-empathic-not-always
http://www.psychologytoday.com/blog/wicked-deeds/201401/how-tell-sociopath-psychopath?tr=MostViewed
http://www.psychologytoday.com/blog/wicked-deeds/201408/psychopathic-criminals-cannot-be-cured
https://www.youtube.com/watch?v=nudcnJtc5Bw
Žádné komentáře:
Okomentovat