Radůzu znám dlouho, ale až v poslední době mě některé z jejích písniček doopravdy uchvátily. Mají srdce a duši, a tak jsem se těšil na večer plný emocí. Lístek jsem si kupoval online, nemohl jsem si proto připlatit 10% za 1-10. řadu. To se ukázalo jako výhoda. Na Musilce se sedělo na nepříliš pohodlných židlích a vepředu bych neměl dost prostoru k protahování.
Radůza prožitkem rozhodně nešetřila. Na jejím zpěvu i pohybu bylo znát, že si to nepřišla jen odzpívat. Dojem trochu kazily výrazné moderní brýle a druhá brada. Brýle vysvětlila vylitými kontaktními čočkami, ale stejně šlo spíš o tu bradu :)
Zpívala krásně, to je u čtyřicetileté písničkářky jistě podstatnější. K tomu dokázala hrát na harmoniku, klavír, kytaru a dudy. Nástroje střídala i tříčlenná doprovodná skupina. Téměř žádnou z písniček jsem neznal, asi to byly ty novější. Méně šansonu, víc folku, bluesu i world music. Měly pozitivnější nádech, než jsem zvyklý. Nebylo to špatné, ale dávám přednost její tradiční rozervanosti – smutku, bolesti a odhodlání (třeba tady nebo tady).
Asi jsem čekal smyslnou tulačku a dostal mamku od rodiny, i když nadanou a plnokrevnou. Skuteční umělci možná musí hrát tak, jak žijí. Jinak by emoce nebyly opravdové. Radůza je výborná, ale mění se. Jen blbec by to nečekal :)
Žádné komentáře:
Okomentovat