Žiju

MMA záležitosti jsem přesunul na vlastní blog (sazeninamma.blogspot.cz), a tak se tu budu zabývat už jen obecnějšími úvahami a vlastním životem. Dnes to bude spíše to druhé, ale ani první úplně neopomenu.

Ve středu jsem dostal výsledky kontroly krve se zaměřením na moje pravidelné bolesti břicha. Všechno je prý vzorové. Zdravý životní styl, pičo. Břicho už se pěkných pár měsíců neozvalo, tak jsem měl radost. Do čtvrtka. Brácha se mi vždycky směje, že si tu bolest vsugerovávám. Sám o tom často pochybuju. Tentokrát víc než jindy. Objektivně bych měl být zdravej, tak co to má bejt. Rozhodl jsem se bolest ignorovat. Ve čvrtek to celkem šlo, ale v pátek se stupňovala. Vzal jsem si prášek a dál dělal jako by nic. Noční intoxikace a následný mučednický prožitek moje představy rychle rozptýlily. Sobotu jsem jakžtakž vydržel, noční UFC mi ulehčilo na bolest zapomenout. Zároveň jsem ji ale neignoroval. Jedl jsem dietně a pil bylinný čaj. V neděli odpoledne mě probudila bolest podobná řezání, kterou jsem snášel poměrně těžko. Od včerejšího dne jsem si ale plánoval, že neděli začnu jógou, a tak jsem zatnul zuby a pustil se do toho. Bolest odezněla už během několika minut cvičení a relativně dobře jsem se cítil ještě dobrých pár hodin. V pondělí jsem se proto až na stravování snažil chovat normálně. Něco jsem si přečetl, zašel do posilky, opravil s Davem neuvěřitelně hlučný větrák (No dobře. Nechal Davem opravit. A bylo to spíš úprava než skutečná oprava J). Všechno mi ale šlo dost pomalu a necítil jsem se přitom dobře. Posilovna byla překvapivě únavná, to ale přisuzuje skromné stravě. Bylo krásně, a tak jsem za cvičením vyrazil pěšky.

Po vizuální stránce to byla vydařená výprava. Téměř jarní slunce požadavky na zimu navyklého oka uspokojí víc než dostatečně. Do posilovny bylo daleko, a tak jsem chtě nechtě musel přemýšlet. Minulý týden jsem začal shánět práci v sázkovce a zatím to nevypadá zvlášť nadějně. Za nějaký čas prostě budu muset začít vydělávat. Když mě nevezmou, asi budu muset dělat něco, co nechci. Třeba pracovat v bance (o těch jindy), nebo bych se mohl vrátit k pokeru. Poker mě naučil zdravému vztahu k riziku i k penězům. Bez ochoty zdravě riskovat ho vůbec nejde hrát, ale to je snad jasné. Kromě toho už snad dokážu brát náhodu jako přirozenou součást života a ne osobní útok. Díky pokeru mě různé životní smůly rozhodí obtížněji než dříve.

Co se peněz týče, tak jejich cenu těžko posoudíte, dokud jich trochu nemáte. V lepších časech jsem o ně neměl žádnou nouzi, což mi pomohlo uvědomit si, že na nich až tak moc nesejde. Od určité úrovně je to prostě jen pohodlí navíc. Trochu jich ale potřeba je, jinak se žije těžko.

Jsem za to vděčný, ale nemyslím, že mi poker může dát něco nového. Kromě toho by ztížil pozdější zapojení do pracovního procesu. Pár let hraní do životopisu stačí J

Připadal jsem si trošku v pasti. Přemýšlel jsem o sobě a cítil se špatně. Sice jsem chytrej, vzdělanej a v dobrý kondici, ale moje spojení s okolnim světem není nejstabilnější. S běžnou prací nemám zkušenost a těžko něco rozjedu s někym ze známejch. Taky bych nemusel dobře dopadnout. Dobrý zapojení do systému je v tomhle směru důležitější než vnitřní kvalita. Možná je to dokonce kvalita důležitější.

Napadlo mě, že jsou moje myšlenky ovlivněný bolestí, ale míru jejího vlivu jsem si uvědomil až večer při čtení. Nálada má na myšlenky zásadní dopad, a když je vám zle, těžko si udržíte dobrou. Vztah funguje i obráceně, a tak jsem nasadil umělej úsměv (Stav mysli ovlivňuje tělesné projevy a tělesné projevy stav mysli. Mozek je možné podobným fakeováním trošku ošálit.) a snažil se myslet na něco pěknýho. Bohužel mě nic nenapadalo. Resp. napadalo, ale snadno jsem nacházel důvody, proč to vlastně za nic nestojí.

Ráno bylo břicho lepší. Snídani jsem zvládl v klidu, přečet si pár článku, vyřídil poštu, vyluxoval byt, s obtížemi do sebe dostal menší oběd a kouknul u toho na Spravedlnost se Sandelem. Inspirativní. Začaly se vracet myšlenky, co bych měl dělat, psát a číst.

Pokud jsem měl jít na trénink, času už nezbývalo. Mrknul jsem u kafe na pár grapplingovej videí a vyrazil s jistotou, že je to rozumný. V tramvaji jsem rozečetl Brány vnímání (o těch taky jindy) a cítil se skvěle. Navzdory složitýmu jazyku je to pěkně napsaný.

Rozcvička byla náročná, ale pak jsem se snad něco naučil a sparing mi navzdory únavě šel dobře. Cestou domu jsem trochu pokecal s kolegama a přišel na mě potréninkovej rauš. Přečet jsem dalších pár stran bran a pustil se do psaní. Pak rauš nahradila únava a hlad J

Pořád mi je fajn. Najednou se těšim na budoucnost. Věcem, co mám rád, se vrátil smysl. Vydělávat sice budu muset, ale to přece neva. Nějak to půjde a určitě najdu způsob, kterej pro mě bude přijatelnej. Dokážu toho celkem dost, jen je potřeba začít. Sázkovku navíc ještě zdaleka nevzdávám. Je toho ažaž, k čemu směřovat.

První den bez bolesti bejvá takovej. Všechno se rozzáří. Snažim se sice hlídat svoje myšlenky a nálady, ale tohle pořád ovládnout nedokážu. Fyzično má na psychiku obrovskej vliv. Asi to chce trošku utrpení, abych ocenil ty lepší části života. Mám se vlastně strašně fajn, měl bych za to bejt vděčnej a neplejtvat časem.