Vypočítavostí ke spokojenosti?

"Myslíš, že se člověk může chovat vždycky správně a zároveň bejt šťastnej?" Kamarádova otázka mě vyvedla z míry, i když bych se nad ní kdysi jen ušklíbl. Jednat správně je přece podmínka štěstí, ne jeho překážka. Kdo se nemůže považovat za dobrého, bude se sebou jen těžko spokojený.

Jistotu vystřídaly pochyby. Co když je snaha o dobro založená na klamném chápání lidské společnosti? Co když dobří neúmyslně usnadňují úspěch bezohledným?

Další kamarád namítl, že otázka je předmětná. Buď máš svědomí, nebo ne. Pokud ano (a žádné nemají snad jen psychopati), těžko budeš spokojený, když se jím nebudeš řídit. Na tom něco je. Možná jsou někteří předurčeni, aby se snažili jednat správně a jiní tímto "handicapem" trpí méně nebo vůbec. Tak jako tak není výběr.

Ne tak docela. Alespoň u těch, do jejichž rozhodovacího procesu se zapojuje rozum. Důležitou roli hrají přesvědčení - naše předpoklady o světě a jeho fungování.

Pavel pracuje jako číšník. Bývá poctivý, ale jednou udělal výjimku a část tržby si nechal bokem. Nikdo na nic nepřišel, ale Pavel si připadal jako zloděj. Špatné svědomí ho pro příště od přivýdělku odradilo. Později Pavel nastoupil na vysokou školu a na kurzu mikroekonomie zjistil, že zaměstnavatelé s krádežemi číšníků počítají a nabízejí jim proto nižší platy. Od té doby Pavla svědomí netrápí, i když tak trochu krade. Ví, že v branži to tak chodí. Kdyby to šéf neočekával, platil by mu přece víc.

Pavlovo přesvědčení se změnilo. Když uvěřil, že nenamarkovaná kafe nejsou krádež, ale neoficiální součást mzdy, svědomí ztratilo důvod k protestu. Přesvědčení určují, co považujeme za správné a co za odsouzeníhodné, co a jak snadno si umíme omluvit.

Myšlenka, že hlavním cílem (nejen) lidského života je předání genů zní přijatelně. Za prostředek k tomuto cíli pak lze považovat moc a společenský úspěch. Správným se stává cokoli, co k úspěchu vede. Zásady a ohledy se stávají projevem slabosti či nepochopení. Nabízí se i myšlenka, že jsou předprogramovány nosičům vody, aby si tlupa udržela stabilitu zatímco alfa samci bojují o její vedení.

Pokud bych se s "darwinistickým" náhledem na svět ztotožnil, pojmy výhodný a správný by pro mne splynuly. Kdybych věřil dostatečně pevně, splynuly by i pro mé svědomí.

Bylo by zvláštní, kdyby ochota udělat pro úspěch vše míru úspěchu opravdu nezvyšovala. To ale neznamená, že zvyšuje i spokojenost. Harvardský psycholog Gilbert tvrdí, že lidé výrazně přeceňují dopady událostí na jejich štěstí. Povýšení, ztráta partnera, složená zkouška atd. mají na míru spokojenosti mnohem menší vliv než lidé očekávají. Zdá se dokonce, že výherci loterií i ochrnutí jsou už rok po život měnící události stejně spokojení jako před ní.

Gilbert proto uzavírá, že i když je preference jedné budoucnosti před druhou na místě, neměli bychom se jí nechat ovládnout, protože rozdíly mezi možnými budoucnostmi přeceňujeme. Když máme ambice pod kontrolou, prožíváme více radosti. Pokud ne, tak lžeme, podvádíme, krademe a zraňujeme druhé. Obětujeme to, na čem skutečně záleží.

Odměna za sobečtější náhled na svět je nejspíš výrazně menší než by se mohlo zdát. Spokojenost neposiluje ani vyšší míra negativity, případné protesty svědomí u nedostatečně přesvědčených už vůbec ne.

Snaha o správné spíše než výhodné jednání prospívá společnosti jako celku. Umožňuje totiž důvěru, která usnadňuje spolupráci. Pokud se podstatná část lidí snaží jednat správně, je vypočítavost parazitní strategií. Jako o příživníkovi by sobě chtěl přemýšlet málokdo. Přesvědčený si to sice může omluvit jako prostředek k přežití, ale myslím, že jistý si bude jen těžko.

Argumentem pro zásadovost je i skutečnost, že jsme chtě nechtě vzorem pro naše okolí a že vrána sedá k vráně. Našimi kroky spoluvytváříme a přitahujeme podobně nastavené lidi. Dá se říct, že odměnou za dobré chování je menší míra svinstva, se kterým se musíme potýkat.

Je-li na výběr, budu raději sedat s vranami než s kukačkami. Pokud bych si myslel, že vrány jsou na pokraji vyhynutí, byla by situace složitější. Nejsem příznivce ohledů vůči těm, co je sami nemají. Nechci-li zvyšovat výhodnost její strategie, měl bych kukačce dopřát kukaččí zacházení.

Přátelé mi usnadňují věřit, že snaha o správné spíše než výhodné jednání není úplně výjimečná. Co kdybych takové lidi ve svém okolí neměl?

Pokud bych kolem sebe viděl jen vypočítavost, těžko bych se jí sám bránil. Kvůli komu? Nejsem stoik, aby mi na krocích druhých nezáleželo. Možná bych si dokonce ani neuměl představit, že někdo vypočítavý není. Výjimky se kterými bych se náhodou setkal, bych nejspíš považoval za zkušené kamuflážníky. Nebylo by snadné vystoupit.

Asi mám štěstí.

Madchild & Sodoma Gomora

Po pátečním punku a sobotní oslavě narozenin se mi do Lucerny nijak zvlášť nechtělo. Únavu a mírné nachlazení nakonec překonala skutečnost, že v ČR je kvalitního rapu pomálu a další možnost ke spatření stárnoucího Vzteklého dítěte by se už nemusela naskytnout.

Lucerna byla poloprázdná, snadno jsem si zabral stolek s dobrým výhledem na pódium. Potvrdilo se tak, že nezanedbatelnou část příznivců hip hopu tvoří nezaopatřená děcka. Nám ostatním dopřálo pětistovkové vstupné dostatek prostoru.

S ubíhajícím časem mě usrkávání z půllitru přestávalo uspokojovat. Řezník s De Saadem nikde a vůně marihuany od vedlejších stolů mě popouzela. Kolegové nebyli obchodníky, a tak jsem se rozhodl k ještě jedné zastávce v práci, kde jsem nechal batoh včetně své malé stashe. Výprava mi nezabrala ani deset minut, ale můj dobře umístěný stolek nezůstal navzdory pivnímu označení bez poskvrny.

Usazenému páru jsem několika větami vysvětlil, že když už se chtějí účastnit mého soukromého očistce, mohli alespoň donést třetí židli. Pak jsem pokrčil rameny a židli dodal sám. Nabídnutou omluvu jsem přijal stejně jako jointa. Byli mi celkem sympatičtí, ale smalltalk mezi mé koníčky nepatří. V hlučném prostředí už vůbec ne.

Konverzační snahy brzy utlumil Sodoma Gomora rap. I když stolek nabízel jak dobrý výhled, tak pohodlí, dlouho jsem u něj nevydržel. Sousedi pohlídali věci a já si mohl v klidu zapařit. Nebyl problém postavit se přímo před pódium, které je v Lucerně blíže než jinde. Pochvalu si zaslouží i zdejší akustika, ve srovnání se Stormem zvlášť.

Řezník s De Saadem výrazně předčili má očekávání. Vystoupení bylo oproti standardu menší šou a větší hip hop. Připadalo mi, že se kluci přizpůsobili odlišnému publiku a chtěli před nástupem hiphopové legendy předvést i nějaké to umění. Podařilo se. K tomu prostor a dobrý zvuk, co chtít víc.

Možnost z několika metrů vidět a slyšet detaily vystoupení nepřinesla jen umocnění hudebního zážitku, ale i jeho větší osobitost. SG nepůsobili jako anonymní hvězdy skryté za (mistrnou!) pózou, ale spíš jako dva sympatičtí týpci, kteří se dobře baví.

Trochu mě mrzelo, že jsem v prvních řadách nestrávil celý koncert, ale nechtěl jsem sousedy nechávat v zajetí hlídaných věcí a také jsem jim dlužil pivo. Od stolu jsme shlédli tradiční šou při Holce v mym sklepě. Efekt vyššího vstupného se projevil i zde. Jindy se kurvičky dobrovolnice hrnou na stage, aby předvedly svou vilnost a vnady, ale tentokrát se váhavě odvážila jediná slečna. Na škrcení šňůrou od mikrofonu a kopulační pohyby reagovala bezradným smíchem. Stud z jejích reakcí přímo odkapával, ale myslím, že se bavila podobně jako všichni ostatní.

Poslední koncert SG ve Stormu mě zklamal a musím přiznat, že jsem v posledních týdnech na horrorcore tak trochu zanevřel. Včerejší koncert mi v duši obnovil déro a to je dobře.

Před vystoupením zlého kanadského skřeta prostor před pódiem zhoustl. Bylo znát na koho přišla většina diváků. Připadalo mi, že DJ zbytečně zdržuje, ale skutečné zklamání mě teprve čekalo. Madchild působil zfetovaně a nemocně. Místo rapové legendy se objevil opuchlý liliput s loupající se kůži na obličeji, který na stage vpustil řadu fanoušků, aby se ti ostatní nemuseli soustředit jen na jeho ubohý zjev.

Možná bych měl mít trochu víc úcty, ale prostě to tak na mě působilo. Krom toho si myslím, že by člověk měl svému produktu propůjčit určitou kvalitu, když už si za něj nechává platit.

Na štěstí to většina ostatních návštěvníků viděla jinak. Skřet se snažil nedostatky svého projevu nahrazovat kontaktem s diváky. vydatně si plácal a procházel se mezi publikem, které to vnímalo s nadšením. Snadno mu pak odpustilo i občasné vypomáhání si playbackem.

Uvažoval jsem, zdali je většina lidí opravdu tak nekritická a stačí jí, že přišla hvězda, téměř nezávisle na tom, co skutečně předvádí. Nejspíš ano, ale v benevolentním přijetí Madchilda hrály roli i další faktory. Kupodivu nemám na mysli látky, co dělaj z mozků karbanátky, ale nostalgii. Řada návštěvníků mistra poslouchá mnoho let, zná jeho písničky nazpaměť a při vystoupení jim kromě právě hrající verze v hlavách znějí i ty, se kterými vyrůstali.

Po koncertě jsem se souseda zeptal, jak byl spokojen. Prý byl nadšen a Madchild byl lepší než před šesti lety. Opatrně jsem formuloval svoje námitky. Kolega je zprvu odmítal. Nechtěl jsem mu kazit zážitek, a tak jsem se nepřel. Pak se stalo něco zvláštního.

Vlastně máš pravdu, občas byl slyšet druhej hlas, takže tam playback byl. Hrozně mumlal. Tipuju, že byl na heráku. Proč napoprvé hodnotil vystoupení úplně jinak? Proč nejdřív vyvracel moje námitky, když je pak sám potvrdil? Možná se mu nezdálo cool nebýt nadšený a možná lhal i sám sobě. Jsem na koncertě mého oblíbence, tak ať mě ani nenapadne, že by to nestálo za to. Možná jsem ho přesvědčil.

Na Madchilda už nepůjdu, snad jedině že by SG zase dělali předkapelu. Přesto jsem se zážitkem spokojený. Užil jsem si to.

2016 aneb vítězství zdar!

I don't wanna do nothing, there's plenty to do.
The question I ponder is who plans for whom.
Do I plan for myself or I leave it to you?
I want plans by the many, not by the few!


Hayekova sloka z mé oblíbené rapové bitvy Fight of the century demonstruje, že mezi odporem k státním centrálním plánům a chutí si o něco více plánovat vlastní život není žádný rozpor :) Rok je dlouhá doba. Nejspíš se během ní změní podmínky i mé preference, ale přesto věřím, že stručné naznačení cílů mi pomůže k jejich snazšímu dosažení. Jednoduše proto, že mi připomene, abych na nich pracoval.

Spíše než plánování předchozího roku mi dosud bylo vlastní bilancování nad rokem minulým. Co stálo za vyzdvižení tentokrát? Hrál jsem pár týdnů poker ve Vegas, poprvé začal pracovat jako pozemští červy, pomocí tréninku a doplňků stravy jsem zlepšil jak svou fyzickou, tak i kognitivní kondici, začal jsem s všímavostí (jóga a meditace). Už tento výčet nezní úplně špatně, ale hlavní bod jsem si nechal na konec. Výrazně se mi zlepšila oblast vztahů. Dokonce se v jednom úspěšně držím.

Ne, že by bilancování bylo zbytečné (když jsem nebyl tak spokojený jako tentokrát, rostla motivace k nápravě), ale plánovací premiéra se zdá být pokrokem.

Začnu tam, kde právě jsem. Blog jsem minimálně v druhé polovině roku zanedbával. Přitom píšu rád a bez tréninku se zdokonalit nelze. Sice jsem rád, že si co pár dní píšu do deníčku, ale to není totéž jako jít s kůží na trh. Ne, že bych měl zrovna zástupy čtenářů. Tak tedy alespoň s předk... Raději zůstaneme u kůže. Pár nápadů mám, jen je realizovat. Plánů je víc než dost a už dnes si připadám dost vytížený. Proto na sebe budu mírný.

1) Alespoň co dva měsíce napíšu blogový příspěvek. Tzn. V roce 2016 zde přibude alespoň šest článků. Tento nepočítaje.

S psaním úzce souvisí čtení. Poskytuje jak obsahovou, tak formální inspiraci. Kromě toho je to zdroj vzdělání i zábavy.

2) Zavedu si zvyk alespoň hodinu (téměř) denně věnovat čtení. Přečtu slušnou řádku knih a nepočítaně článků.

Ve vzdělávací oblasti mám i pár konkrétních cílů:

3) Naučit se nový jazyk.

Nejde mi jen o možnost se domluvit, ale i o specifický způsob trénování mozku, který jsem prozatím zanedbával.

4) Prozkoumat oblast neurotropik.

Neurotropika ovlivňují hladiny neurotransmiterů. Tzn. látek, které se přirozeně vyskytují v mozku a ovlivňují náladu, kognitivní výkonnost i další oblasti. Momentálně pracuji s L-theaninem a Rhodiolou Rosea. První z nich má dobrý efekt na soustředění a druhá na fyzickou vytrvalost. Alespoň u mne. Žádné negativní efekty jsem nezaznamenal.

5) Proniknout hlouběji do všímavosti. Pravidelně cvičit jógu a meditovat.

Rozvíjet umění žít v současném okamžiku, klid, pružnost a sílu.

6) Naučit se metodě Wima Hofa. Budu se polonahý procházet ve sněhu, aniž bych trpěl chladem.

Wim Hof posunul hranice toho, co je pro člověka možné. Odolává chladu i únavě a zdá se, že je schopný vůlí ovlivňovat autonomní nervový systém. Chci se od něj učit.

Od dvou posledních bodů, které propojují trénink mysli a těla se posunu o něco blíže k fyzičnu.

7) Cvičit/trénovat alespoň čtyřikrát týdně.

Už jsem se sžil s dobrým pocitem z těla. Síly a vytrvalosti bych se vzdával nerad, naopak se je budu snažit prohloubit.

8) V rámci tréninků pravidelně navštěvovat Barbar gym.

Skvělý prostředek k rozvoji vytrvalosti a funkční síly, který mám pár set metrů od domu. Budu trpět!

9) Znovu začít chodit na MMA.

Kruháče za řevu trenéra a MMA bitky jsou skvělým prostředkem k posilování vůle a dravosti. Učí vás dělat věci naplno, protože při nich nemáte jinou možnost. Nechcete/nemůžete se vzdát. Kromě toho stále pošilhávám po opravdovém zápase. Tělo k němu pomalu posouvám, ale mysl/schopnosti ještě není připravena ani zdaleka. S trochou štěstí si fight za cíl vytknu příští rok.

To mi připomíná další dva cíle, které se rozhodně nechystám zapomenout. I když nevím, jestli je bude vhodné plnit už tento rok. Chci se začít angažovat u Svobodných. Prakticky přispívat k šířením myšlenek svobody, odpovědnosti a dobra obecně. Chci se vydat do Jižní Ameriky a pod dohledem šamana podstoupit v pralesní chatrči ayahuascový rituál. S doprovodem nebo bez. Chci tu zkušenost a věřím, že by rituál mohl přispět k rozvoji ducha. Nejpozději příští rok budou v seznamu.

10) Přestat s hulením.

Jediné negativní předsevzetí. V posledních letech jsem si vytvořil zvyk trávit s jointem slušnou část nocí. Vše mě tak bavilo víc. Hulení mi přinášelo nové úhly náhledu na problémy, inspiraci a dokonce mě i motivovalo. Zlepšovalo mi náladu. Teď to nepotřebuju. Cítím se dobře a při i po zhulení se často ptám, jestli to nebylo zbytečné. Nebaví mě to tak jako dřív. Nechci přestat úplně, jen nehulit jen tak. Jednou za čas s kamarády, u UFC, nebo před sexem... Proč ne.

11) Iva.

Nebudu se rozepisovat o tom, co se s ní/jí chystám provádět, ale pár nápadů bych měl. Mám přání odlišné kvality a charakteru. Chci během půl roku vědět, jestli se ke mě nastěhuje, nebo se k sobě nebudeme stěhovat vůbec. Všechno, nebo (skoro) nic, baby. Na všechno ostatní je to příliš intenzivní.

Plánoval jsem článek už jen zkontrolovat a postnout. Po pár hodinách mi došlo, že jsem vynechal pár věcí, které by kdekdo mohl považovat za zásadní. Vydělávají mi totiž peníze.

12) Budu poctivě a včas chodit do práce a vydržím tam ještě alespoň tento rok.
13) Budu se více věnovat obchodování s kartami. Vytvořím si systém pravidelné kontroly článků, abych nové informace využíval včas.

14) Nevhodné fóry! Nesmíš se za ně stydět! :)