Po pátečním punku a sobotní oslavě narozenin se mi do Lucerny nijak zvlášť nechtělo. Únavu a mírné nachlazení nakonec překonala skutečnost, že v ČR je kvalitního rapu pomálu a další možnost ke spatření stárnoucího Vzteklého dítěte by se už nemusela naskytnout.
Lucerna byla poloprázdná, snadno jsem si zabral stolek s dobrým výhledem na pódium. Potvrdilo se tak, že nezanedbatelnou část příznivců hip hopu tvoří nezaopatřená děcka. Nám ostatním dopřálo pětistovkové vstupné dostatek prostoru.
S ubíhajícím časem mě usrkávání z půllitru přestávalo uspokojovat. Řezník s De Saadem nikde a vůně marihuany od vedlejších stolů mě popouzela. Kolegové nebyli obchodníky, a tak jsem se rozhodl k ještě jedné zastávce v práci, kde jsem nechal batoh včetně své malé stashe. Výprava mi nezabrala ani deset minut, ale můj dobře umístěný stolek nezůstal navzdory pivnímu označení bez poskvrny.
Usazenému páru jsem několika větami vysvětlil, že když už se chtějí účastnit mého soukromého očistce, mohli alespoň donést třetí židli. Pak jsem pokrčil rameny a židli dodal sám. Nabídnutou omluvu jsem přijal stejně jako jointa. Byli mi celkem sympatičtí, ale smalltalk mezi mé koníčky nepatří. V hlučném prostředí už vůbec ne.
Konverzační snahy brzy utlumil Sodoma Gomora rap. I když stolek nabízel jak dobrý výhled, tak pohodlí, dlouho jsem u něj nevydržel. Sousedi pohlídali věci a já si mohl v klidu zapařit. Nebyl problém postavit se přímo před pódium, které je v Lucerně blíže než jinde. Pochvalu si zaslouží i zdejší akustika, ve srovnání se Stormem zvlášť.
Řezník s De Saadem výrazně předčili má očekávání. Vystoupení bylo oproti standardu menší šou a větší hip hop. Připadalo mi, že se kluci přizpůsobili odlišnému publiku a chtěli před nástupem hiphopové legendy předvést i nějaké to umění. Podařilo se. K tomu prostor a dobrý zvuk, co chtít víc.
Možnost z několika metrů vidět a slyšet detaily vystoupení nepřinesla jen umocnění hudebního zážitku, ale i jeho větší osobitost. SG nepůsobili jako anonymní hvězdy skryté za (mistrnou!) pózou, ale spíš jako dva sympatičtí týpci, kteří se dobře baví.
Trochu mě mrzelo, že jsem v prvních řadách nestrávil celý koncert, ale nechtěl jsem sousedy nechávat v zajetí hlídaných věcí a také jsem jim dlužil pivo. Od stolu jsme shlédli tradiční šou při Holce v mym sklepě. Efekt vyššího vstupného se projevil i zde. Jindy se kurvičky dobrovolnice hrnou na stage, aby předvedly svou vilnost a vnady, ale tentokrát se váhavě odvážila jediná slečna. Na škrcení šňůrou od mikrofonu a kopulační pohyby reagovala bezradným smíchem. Stud z jejích reakcí přímo odkapával, ale myslím, že se bavila podobně jako všichni ostatní.
Poslední koncert SG ve Stormu mě zklamal a musím přiznat, že jsem v posledních týdnech na horrorcore tak trochu zanevřel. Včerejší koncert mi v duši obnovil déro a to je dobře.
Před vystoupením zlého kanadského skřeta prostor před pódiem zhoustl. Bylo znát na koho přišla většina diváků. Připadalo mi, že DJ zbytečně zdržuje, ale skutečné zklamání mě teprve čekalo. Madchild působil zfetovaně a nemocně. Místo rapové legendy se objevil opuchlý liliput s loupající se kůži na obličeji, který na stage vpustil řadu fanoušků, aby se ti ostatní nemuseli soustředit jen na jeho ubohý zjev.
Možná bych měl mít trochu víc úcty, ale prostě to tak na mě působilo. Krom toho si myslím, že by člověk měl svému produktu propůjčit určitou kvalitu, když už si za něj nechává platit.
Na štěstí to většina ostatních návštěvníků viděla jinak. Skřet se snažil nedostatky svého projevu nahrazovat kontaktem s diváky. vydatně si plácal a procházel se mezi publikem, které to vnímalo s nadšením. Snadno mu pak odpustilo i občasné vypomáhání si playbackem.
Uvažoval jsem, zdali je většina lidí opravdu tak nekritická a stačí jí, že přišla hvězda, téměř nezávisle na tom, co skutečně předvádí. Nejspíš ano, ale v benevolentním přijetí Madchilda hrály roli i další faktory. Kupodivu nemám na mysli látky, co dělaj z mozků karbanátky, ale nostalgii. Řada návštěvníků mistra poslouchá mnoho let, zná jeho písničky nazpaměť a při vystoupení jim kromě právě hrající verze v hlavách znějí i ty, se kterými vyrůstali.
Po koncertě jsem se souseda zeptal, jak byl spokojen. Prý byl nadšen a Madchild byl lepší než před šesti lety. Opatrně jsem formuloval svoje námitky. Kolega je zprvu odmítal. Nechtěl jsem mu kazit zážitek, a tak jsem se nepřel. Pak se stalo něco zvláštního.
Vlastně máš pravdu, občas byl slyšet druhej hlas, takže tam playback byl. Hrozně mumlal. Tipuju, že byl na heráku. Proč napoprvé hodnotil vystoupení úplně jinak? Proč nejdřív vyvracel moje námitky, když je pak sám potvrdil? Možná se mu nezdálo cool nebýt nadšený a možná lhal i sám sobě. Jsem na koncertě mého oblíbence, tak ať mě ani nenapadne, že by to nestálo za to. Možná jsem ho přesvědčil.
Na Madchilda už nepůjdu, snad jedině že by SG zase dělali předkapelu. Přesto jsem se zážitkem spokojený. Užil jsem si to.
Žádné komentáře:
Okomentovat