Kambodža 1: Smysl a cesta

Smysl

         Co tam vlastně děláš? Zeptal se mě otec, když jsem hlásil bezpečný příjezd. A co bych dělal jinde? Odsekl jsem milým tónem. Dodal jsem, že je tu teplo a není tu příliš turistů. Zjevně ho to neuspokojilo. Maj tam hezký holky?

Více důvěry mi projevil kamarád. Do Kambodži se jezdí jen ze dvou důvodů - kvůli chrámům a dětský prostituci. Doufám, že už seš rozumnej.

Ve skutečnosti tu hledám něco docela jiného. Před lety se mi rozpadlo vše, co by ctěného čtenáře mohlo napadnout. Nezbylo mi, než se zatvrdit a překopat. V mnohém k lepšímu, ale něco cenného jsem tehdy poztrácel. Přijal jsem, jak funguje svět a přizpůsobil se tomu. Leckdo by nevěřil, že jsem mohl být přizpůsobený ještě méně :) Přineslo to dílčí úspěchy, ale přesto si opět připadám ztracený.

Boj s duševním i tělesným stresem mě posílil. Nepohodlí a nezdary snáším o mnoho lépe než kdysi. Pochopení, že téměř nic, co se člověku přihodí nemá významný vliv na kvalitu života považuji za největší výdobytek poslední doby. Bez poezie lze říci, že umím lépe snášet krátkodobý stres - méně však dlouhodobou absenci smyslu. Ten se někdy skrývá právě v poezii, v nejširším smyslu slova.

Pro ni jsem si přijel. Čtu, píšu a rozhlížím se, bez veškerého spěchu. Někdo by se mohl tázat, proč jsem kvůli tomu jezdil přes půl světa. V Praze bych těžko seděl na zelení obklopené terásce, popíjel docela dobré argentinské víno, kouřil jednodolarové cigarety a hleděl na palmy a liduprostý bazén. V jiných světech tak snadno nenasedáme na naučené vzorce, duše je volnější. Jsme si blíž.

Proto jsem tady. Snažím se přiblížit svému pravému já. Pravé já? Já se pod tíhou okolností ohýbá a mění, lze jej trénovat. Proč by to "původní" mělo být právé a to aktuální falešné? Ano, falešná je spíše tato dichotomie. Naučené já je adaptivní. Pomáhá přizpůsobit se světu tak, aby byl snesitelný. Přesto je pojem pravého já nosný.

    Uplacen už u placenty světem každý z nás...

                                                                            Pozadí, Umbrtka

Pravé já se mění, ale nekryje se s adaptivním. Někteří z nás se svým pravým já nesetkali, na vědomé úrovni ho ani netuší. Co to tedy je? Imaginární ideál, ke kterému se hodí směřovat? To zní skoro nábožensky. Ne. Pravé já je soubor vlastností, hodnot, preferencí, chování a jednání, které danému jedinci přináší hluboký a dlouhodobý smysl. Pravé já je to, čím bychom byli, kdybychom nebyli traumatizováni a upláceni. Kdybychom se nebáli. K obdobným distorzím může docházet i transgeneračně.

Není však neměnné, není v rozporu s růstem. Není dokonalé v jiném než ve výše uvedeném smyslu. Přesně sedí právě nám, ne nutně okolnímu světu. Tzn. Je to klíčový faktor dobrého života, nikoli jediný.

Proto jsem tady a proto chci po letech poctivě psát. Čím dál častěji dávám přednost činnostem neuspokojivě praktickým, útěkářsky snadným a úpadkově umrtvujícím. Vzdor pohrdavým výrazům mají i ony svůj smysl, ale bylo jich příliš a pravého málo. Cítím to v kostech. Držte mi palce.


Cesta

    Těm z vás, kteří přečkali nekonkrétní traktát výše, dlužím přechod k lehčímu žánru. Pokud to někoho mrzí, je to můj člověk, ale dobrého pomálu.

Do Sien Reap jsem cestoval přibližně 23 hodin. Nebylo to nijak hrozné, v nespánku jsem trénován a letištní salónky jsou gamechanger. V istanbulském jsem se mohl nejen uvelebit a dobře najíst, ale i vysprchovat. Krom pochutin a koupelen mě zde zaujala skutečnost, že turecké dívky mají zvláštní kouzlo. Jakoby se v nich snoubila orientální tajemnost a jižní smyslnost. Překvapilo mě, jak bledé jsou některé z nich, ačkoliv oplývají havraními vlasy. Mám tuhle kombinaci oblibě, ať je za tím pouhý kontrast nebo skutečnost, že podobnou dívku jsem odmala vídal ve snu (měla však modré oči).

Během letů se mi podařilo shlédnout dva filmy. Kdysi jsem byl poměrně náruživým divákem, ale v posledních letech vídám sotva jeden za měsíc. Pokud jsem sám, bývá jich ještě méně. Proto se do letadla těším. Paleta činností je omezena a filmům se nevyhnu. 

První volba byla snadná. K tématice Dungeons and Dragons: Honor among Thieves mám osobní vztah. I když jsem od známých zaslechl pár pozitivních recenzí, neměl jsem vysoké očekávání. Současné filmy mě svojí vzorcovitostí a důrazem na formu místo obsahu obvykle popouzí. Mívám pocit, že cílový divák je stále hloupější. Nejspíš jsem trošku měšťák :) 

D&D jsou sice očekávaná hloupost, ale jde o hloupost vtipnou, nápaditou a sympatickou, která mě zahřála na duši. Váhal jsem, jestli nestrhnout bod za dredatého paladina, ale kašlu na to. 5/5.

Druhá volba padla na Burtonovu Big Fish. Příběh je originální a dobře natočený. Mívám rád, když jen těžko rozlišujeme mezi fantazií a realitou. Co však rád nemám, jsou lháři. Hlavní hrdina, umírající otec rodu, si vymýšlí celý život a nejde jen o malé roztomilé lži. Mj. udržuje paralelní vztah. Všichni ho však mají rádi, protože je tak zábavný a bodrý, že to snad musí myslet dobře. Lidé spíš omluví příjemně znějící lež než nepohodlnou pravdu. To mě dlouhodobě vysírá a projevuje se to i v hodnocení snímku: 2/5.

Nejdelší část cesty (Z Istanbulu do Hanoje) jsem strávil vedle korpulentního, nejspíš španělského páru. Působili jako příjemní lidé, ale o osobním prostoru jsem si mohl nechat zdát. Mírné nepohodlí jsem přijal a víceméně tak ztratilo na vlivu.

Při přestupu ve Vietnamské demokratické republice nastala potenciální komplikace. Posluhové zdejšího aparátu nosí uniformy připomínající veřejnou bezpečnost, či spíše maškarní kostým veřejné bezpečnosti. Chtěl jsem si je vyfotit. Zákaz jsem sice nezahlédl, ale pro všechny případy jsem se pokoušel být nenápadný. Nenápadnost nikdy nepatřila mezi mé silné stránky, a tak jsem selhal. Příslušníkovi jsem ukázal telefon, fotku smazal a nastalo vysvětlování, které mohlo ohrozit můj odlet. Nejspíš jsem jen měl být postrašen a během pěti minut jsem byl opět volný. Snad k tomu přispěla i klidná smířlivost, kterou jsem se snažil projevovat. Za malé vítězství považuji také to, že dráb neznal funkci koše. Škoda, že se fotka nepovedla lépe.

Dostavilo se vyčerpání. Mimovolně jsem usnul jak v letadle do Siem Reap, tak v hotelové dodávce. Pokoj byl hlučnější než jsem doufal, ale spánek mě přesto brzy vysvobodil.

Závěrem první části reportu zmíním útlou knížku, která mi naznačila, že jsem na správné stopě. Skoro by se mi chtělo napsat, že šlo o malou synchronicitu. Posuďte sami. Téměř namátkou (zejména kvůli malému formátu) jsem si do letadla vzal Mannova Tonio Krögera. Postavy se zdají blízké. Rozumím jim a dokonce by se dalo říci, že ony rozumí mě. Ne, že by to bylo překvapení. Mann je genius. V jeho dílech se snoubí půvab a přesnost.

Trochu jsem zabočil. Proč byla volba knihy téměř synchronicitní? Hlavní hrdina utekl svému původnímu životu na severu Německa, aby vedl poměrně úspěšný a prostopášný život literáta. Postupem času jej dohnala vnitřní prázdnota, a tak se vrací k tomu, co jej formovalo. Snaží se znovuzažehnout své srdce.

Kniha je skvostná! Nejlépe to demonstrovat několika úryvky:

    Jak klidně a beze zmatku hleděly páně Knaakovy oči! Neviděly do věcí, neviděly až tam, kde začínají věci být složité a smutné; neviděly nic, než že ony samy jsou hnědé a krásné! Proto byl jeho postoj tak hrdý! Ba, člověk musí být hloupý, má-li si umět vykračovat jako on; a pak by byl milován, neboť by byl roztomilý.

...

    Před ním šel houpavým krokem námořníka křivonohý muž s tyčí, na jejímž konci hořel plamének, a rozžíhal plynové lucerny.

    Co se to s ním děje? Co je to, všecko to, co tak temně a bolestně doutná pod popelem jeho únavy, aniž to vzplane v jasný plamen? Tiše, tiše, ani slova! Nemluvit! Chtělo se mu dlouho a dlouho takto jít, ve větru kráčet setmělými a jako snově známými ulicemi. Ale všechno bylo tak těsné a blízké.

...

    Zatím, co píši, slyším zdola šumět moře. Přivírám oči. Zírám do nenarozeného přízračného světa, který chce být uspořádán a utvořen, vidím hemžení stínů a lidských postav, které na mne kývají, abych je spoutal a spasil: postavy tragické a směšné a takové, které jsou směšné i tragické zároveň, - a ty mám moc rád. Ale má nejhlubší, nejtajnější láska náleží těm plavým a modrookým šťastlivcům, jasným, živoucím, roztomilým a všedním.

    Neplísněte mě pro tuto lásku, Lisaveto! Je dobrá a plodná. Je v ní touha a teskná závist, špetka pohrdání a moře cudné blaženosti.