Fetování je poměrně drahá činnost, zejména jeho nepřímé
náklady jsou vysoké (čas, zdraví, rizikové jednání, …) a přesto je častěji
provozována chudými. Co je k tomu
vede? Možná je jejich život natolik nepříjemný, že potřebují jeho hrůzám
uniknout o poznání víc než bohatí, kteří by jinak měli fetovat více. Málokdo by
ale i podobně nespokojeným drogové řešení doporučil (moji čtenáři nejsou
reprezentativní vzorek J).
Krátkodobý efekt drog je sice pro trpící přitažlivý, ale jejich nadspotřeba
snižuje šanci, že se jejich situace zlepší dlouhodobě. Její případné zhoršení
je navíc tím bolestnější, čím blíže dnu se nachází. Drogy nebo alkohol proto
zpravidla nejsou rozumnou odpovědí na životní nespokojenost.
Rozumnou (racionální) strategií by drogy mohly být v případě,
že si jejich uživatel cení současnosti výrazně více než budoucnosti – má vysokou
diskontní míru. Člověk, který považuje budoucnost za nejistou, nebo prostě jen
velmi nerad čeká, se pro fet může rozhodnout zcela racionálně. Takový člověk si
ZVOLÍ krátkodobé potěšení za cenu budoucích problémů. Myslím, že podobných lidí
mnoho není a chudí feťáci by se raději pokusili svou situaci řešit, než by ji
neustále (dokud to jde) odkládali. Jen jim to nejde.
Může jim bránit hloupost, ale pravděpodobnější se zdá slabá
vůle. Problém je spíš v hlavách, než v okolnostech. Slovy propagátora brazilského jiu-jitsu a marihuany Eddieho Brava: „There are a lot of potheads who are
worthless, but they are just worthless people!“ Samozřejmě jsou výjimky. Někdo
se pro drogy opravdu rozhodne a jiný se zas může vlivem náhod dostat do
situace, kdy už zlepšení není reálný.
Schopnost se snažit je sice silně ovlivněná předpoklady
(geny, výchova), ale zároveň je to volba. Snaha je namáhavá, ale téměř nikdy není
nemožná. Přesto si možná různí lidé zaslouží různý metr a jedněm lze omlouvat to, co druhým ne. Pak bychom si ale měli uvědomit, že o nich
přemýšlíme jinak. S omluvou pro slabou vůli (nebo jiný nedostatek) se pojí
popření schopnosti samostatného jednání, s odpovědností naopak úcta. Zvířeti
leccos snadno odpustíme právě proto, že jej nepovažujeme za sobě rovné.
Umět jednat podle toho, co skutečně chceme (vyvažovat krátkodobý a dlouhodobý prospěch) je cenná schopnost, která vyžaduje poctivou snahu. Těch, co ji používají, si vážíme.
Žádné komentáře:
Okomentovat