Je teplo a svítí slunce. Kdybych byl venku, asi bych se
potil a možná i zvolna umdléval. Doma je naštěstí příjemný chlad, výhoda domů
s tlustými zdmi. Občas uslyším průjezd auta nebo kroky na chodníku za
oknem, ale jinak je klid. Proč by také nebyl, jsou prázdniny ve studentském
městě, bydlím v dobré čtvrti a kamarádi před chvílí odešli. I já jsem
klidný. Hrát poker se mi nechce, a tak vlastně nemám co dělat. Líně váhám jak
naložit se zbytkem dne, když mě vyruší zvláštní zvuk. Cvrlikání. Možná vrabec?
V Brně jsem je už nějakou chvíli neviděl, ale v Koutech jich bývalo
habaděj. Co by ale dělal vrabec v bytě? Nezdálo se mi to? Slyším ho zas.
Uvažuji, jak se mohl dostat dovnitř. Nejpravděpodobnější se zdá balkón. V kuchyni
je sice krásně, balkónem je vidět do udržované zahrady, ale vrabce nevidím.
Cvrlikání je stále rozostřené, a přitom se zdá blíž. Začínám být zmatený. Musí
být v jedné z vnitřních místností, i když si zatím neumím dost dobře
představit, jak se tam dostal. Třeba se protáhl nedovřeným oknem, že by
prokličkoval bytem, se mi nezdá. Neúspěšně jsem prozkoumal chodbu i záchod,
zvuky neustávají. Mám strach, že vrabce objevím v zadním pokoji, lekne se
a omlátí se o stěny. Není tam. Může se mi to jen zdát? Atmosféra připomíná
hororové scény, ve kterých některá z postav nesmyslně prozkoumává
nebezpečná zákoutí. Všechna místa, kam se mohl alespoň trochu jednoduše dostat,
už jsem zkontroloval, a tak musím změnit taktiku. Zastavím se a soustředěně
poslouchám. Procházím chodbou a vrabec se zdá blízko. Sluch mně sice nenapovídá
zcela přesně, ale stejně mi nezbývá moc možností. Udělám pár kroků směrem ke
koupelně. Dveře jsou zavřené a nemá okna. Chytím za kliku, ale na poslední
chvíli se zastavím a znovu poslouchám. Slyším slabý proud vody a další
zacvrlikání. Pomalu otevírám dveře a připadám si jako ve snu. Chvíli mi trvá,
než vstřebám obraz, který se mi za dveřmi naskytl. Vysoká postava stojí u
umyvadla, melodicky si pohvizduje a přitom močí. Radek zjevně ještě neodešel.
Žádné komentáře:
Okomentovat