Prohibice

V posledních dnech se v Česku objevilo několik desítek případů otravy metylalkoholem. K dnešnímu dni má na svědomí dvacet úmrtí. Vláda reagovala nejdříve zákazem prodeje tvrdého alkoholu mimo kamenné budovy a předevčírem opatření zpřísnila na úplný zákaz prodeje lihovin s obsahem alkoholu od 20 %.

Už název blogu napovídá, že se mi snaha vlády bránit občany před jejich „špatnými“ rozhodnutími příčí. Pouze konkrétní člověk sám ví, jaké má potřeby, co mu přináší jaký užitek a následně jaká volba je pro něj výhodná. Vládě (i v případě, že by měla jen čisté úmysly, což nemívá) bude vždy scházet znalost preferencí a místních informací. Místní informace mohou znamenat např. povědomí o charakteru daného obchodníka nebo znalost, odkud alkohol pořizuje. Pokud je někdo s vlastním životem nespokojený a jedinou radost nachází ve skleničce, lze si snadno představit, že (nízké – počet otrav je v poměru k počtu pijanů mizivý) riziko otravy přijme – má specifické preference. Nevidím proto důvod, proč by v tom svéprávnému člověku měl někdo bránit. Snad jen náklady případné léčby. Velká část otrávených ale byli zkušení a zdatní pijani, a tak si ji na spotřební dani už asi zaplatili.

Co když svéprávný není? Co když je závislý nebo jednoduše příliš hloupý? Na tomhle předpokladu staví jeden z nejčastějších argumentů zastánců prohibice. Lidé by nebýt zákazu kupovali rizikový chlast bez ohledu na nebezpečí. Prostě by si ho nevšímali. Na první pohled je to dobrý argument. Kdo jsou otrávení, nebo alespoň většina z nich?  Pravděpodobně nemajetní alkoholici, žijící často na okraji společnosti. Lidé, kteří se o sebe zjevně nedokázali příliš dobře postarat. Zvlášť první verze zákazu z tohoto úhlu pohledu dávala smysl. Regulovala chování spotřebitelů levného alkoholu stáčeného v trafikách atd. Tedy hlavně chování těch, kteří se sami regulovat neumí.

Zastánci zákazu si bohužel neuvědomují logickou implikaci jejich předpokladu. Bojí se, že by si alkoholici nedali pozor a dál kupovali rizikový chlast, slepli a umírali, ale nedochází jim, že ho budou ochotni kupovat i zákazu navzdory. Během prohibice počet obětí alkoholu roste, protože si jej lidé opatřují na černém trhu nebo třeba v drogerii. Zákaz je o bezpečnější zdroje připravil. Česká verze snad bude krátká, většina se spokojí s vínem a rizikové zdroje začnou vyhledávat jen ti nejzoufalejší. Zformování černého trhu chvíli trvá.

Prohibici bych, stejně jako jiné pokusy formovat ideálního občana, odmítal i bez ohledu na její nízkou efektivitu. Vláda se snaží chránit nezodpovědné, kteří si nejspíš najdou spoustu jiných způsobů jak si uškodit, na úkor všech ostatních.  Nespravedlivě znepříjemňuje život statisícům lidí, snižuje tržby obchodníkům (pro některé to může znamenat i bankrot) a omezuje svobodu, které si mnozí z nás cení bez ohledu na to, zda chtějí nakupovat alkohol, nebo ne. Dalším nezamýšleným efektem zákazu je podpora přesvědčení, že se nemáme starat, co a od koho kupujeme (Těžko si představit, že by i po zprávách o otravě riskoval prosperující podnik úplnou ztrátu reputace prodejem alkoholu z neověřených zdrojů. Falešnou lahev těžko koupíte v Makru.). Jak nás učí teorie racionálních očekávání, lidé svá očekávání přizpůsobují aktuální situaci. Např. v USA po zavedení povinných bezpečnostních pásů v autech neklesl počet smrtelných nehod. Lidé začali jezdit méně opatrně než dřív, protože věděli, že jim pás poskytuje určitou ochranu. Když za mě vláda hlídá nebezpečí, mám menší motivaci si sám dávat pozor (pokud jí alespoň trochu důvěřuji J).

Výmluvným příkladem je množství upozornění typu „v troubě je horko“ v anglosaských zemích, jejichž rozšíření přispělo nejen nebezpečí žalob, ale myslím, že i snižující se ochota lidí sami se starat. Pár veselých příkladů, ze které vděčíme Peťovi: https://picasaweb.google.com/lastfreenickname/10DaysInEnglandSpecialDefyingTheEvolutionOrChroniclesOfBritishStupidity02?authuser=0&authkey=Gv1sRgCK7L8puHibSYLw&feat=directlink#5372190893141409554